Zaťovič poprvé pod Vůjtkem: Budu se snažit hrát co nejlíp, snad budou spokojení

Přerov – Účastník obou posledních mistrovství světa, mistr a vicemistr extraligy a už druhou sezonu hráč ruského celku KHL Lada Togliatti. Hokejista Martin Zaťovič je nejúspěšnějším přerovským sportovcem současnosti. Třicetiletý útočník se v úterý přesunul do Prahy, kde se poprvé představí novému reprezentačnímu trenérovi Vladimíru Vůjtkovi. Nominace jej přes jeho zkušenosti možná trošku zaskočila. „Dozvěděl jsem se to přes internet," přiznal v obsáhlém rozhovoru. V tom jsme také zavzpomínali na mistrovství světa v Praze a Ostravě, probrali život v Rusku, český i přerovský hokej a zaspekulovali o možném návratu do Česka.

Když jsme se viděli naposledy, tak jste byl v Přerově a chystal se na přípravu před mistrovstvím světa. Svou účast jste viděl padesát na padesát, nakonec se to povedlo. Jak se na šampionát díváte s odstupem času?

Mám za sebou dvě mistrovství světa a dvakrát čtvrté místo, takže to zklamání tam samozřejmě bylo. Celý tým i to, jak nás v Praze podporoval celý národ, to bylo výjimečné. Každý chtěl udělat medaili. Bohužel se to nepovedlo. Bezprostředně po tom zápase byla nálada taková ponurá. Nebylo to příjemné. Zase ale s odstupem času, komu se poštěstí si takhle zahrát v Praze a zažít tu atmosféru. Teď už na to zase jen vzpomínám. Užil jsem si to hodně, škoda, že není placka.

Byla to asi neskutečná atmosféra, přeci jen, domácí mistrovství…

Myslím, že kdo to zažil, tak může jen souhlasit. To, co se tam dělo, jak nás lidi povzbuzovali a všechno okolo. Celá Praha a republika tím žila. Všichni byli strašně pozitivní, nebyla tam nějaká negativní zkušenost. Fakt obrovský zážitek.

Zdroj: Youtube

Vám osobně se zadařilo, dal jste čtyři góly a byl hodně vidět, počítal jste s něčím takovým, když jste hrál ve čtvrté lajně?

Tak hráli jsme sice čtvrtou lajnu, ale když se podívám na ty hráče, se kterými jsem hrál, tak to jsou top hráči (Petr Koukal a Dominik Simon, později Radek Smoleňák či Jiří Novotný, pozn. red.). Myslím, že jsme si vyhověli a věděli, co od koho čekat. To, že jsem dal já čtyři góly, to nehrálo roli. Simon měl zase pět nahrávek. Myslím, že jsme se doplňovali dobře a užívali jsme si to. Zážitek byli hlavně ti lidi, sedmnáct tisíc na každý zápas, člověka to povzbudilo.

Jaké byly ohlasy v Rusku na vaše skvělé výkony v Praze?

To Rusko je specifické. Tam se na to nějak moc ani nehledí, spíš se čeká, že v tom budete pokračovat. Pokud ale nedostanete k sobě spoluhráče, tak je to strašně těžké. Ale ten hokej je hlavně naprosto odlišný, jiná taktika, jiný styl hokeje…

Jak moc vůbec šampionát v Rusku sledovali?

S kluky, co se mnou hráli, jsme si během mistrovství psali. Gratulovali mi ke gólům a tak. Jinak to sledovali i manažeři, ti se byli dívat i přímo v Praze. Co jsem se s nimi bavil, tak byli spokojeni, jak jsem reprezentoval klub. Teď nám ale nevyšel začátek sezony, takže zase nejsou spokojení teď (usmívá se). To je jako na houpačce.

Teď už vás čeká první reprezentační sraz pod novým koučem Vůjtkem. Znáte se s ním už?

Ne, pro mě to bude nová zkušenost. Jen jsem se asi jednou v životě bavil s panem Jandačem (trenér Sparty Praha a asistent trenéra reprezentace, pozn. red.). Nevím, jak to tam funguje, kdo má jaké role. Uvidím, až přijedu na sraz, co se změnilo a co ne. Musí se to vše zkusit a zažít.

Jak jste se vlastně dozvěděl o své nominaci?

Abych pravdu řekl, tak mi nikdo nevolal, dozvěděl jsem se to z internetu asi jako všichni ostatní.

Takže si hlavně sednete a seznámíte se s novým realizačním týmem?

Jsou tam i kluci, kteří už byli na prvním turnaji ve Finsku. Máme dva dny tréninku, úterý a středa, pak už se hraje.

Trenér Růžička ve vás měl velkou důvěru. Teď je to asi něco jiného, pod novým koučem budete muset ukázat své kvality, je to tak?

Jasně, tak je to nový trenér. Každý trenér má jiné hráče, kterým věří a které by chtěl hrát. Já teď jedu na první turnaj s novými trenéry, tak uvidím, co ode mě budou chtít, abych hrál. Rozhoduje to, jak kdo hraje. Je to nároďák, tam hraje vždycky člověk na maximum, takže se budu snažit hrát co nejlíp. Uvidíme, jak budou spokojení.

Trenér Vůjtek působil ve slovenské reprezentaci, kde upřednostňoval defenzivu. To by vám vyhovovalo?

Těžko říct, co budeme hrát, fakt nevím. Někde jsem i četl, že se pan Vůjtek prezentoval tím, že v Česku jsou kvalitnější hráči, že se dá hrát jiný hokej. S tím se teď budu seznamovat.

Už se těšíte na sraz?

Těším se na českou kabinu. To je vždy zážitek, je tam sranda (usmívá se). Je to úplně něco jiného než v Rusku.

Nominaci jste určitě viděl, tak na koho se těšíte nejvíc?

Mám tam pár dobrých kamarádů (směje se). Zběžně Honza Kovář, samozřejmě Kouk a tady ti kluci, se kterými se potkáváme v KHL.

A co další Přerovan Tomáš Kundrátek?

No, s tím budu bydlet (usmívá se). Domlouvali jsme se po telefonu. Viděli jsme se v Rize, kde jsme proti sobě hráli, takže jsme se bavili a říkali jsme, že spolu budeme bydlet.

Jak vidíte šance českého hokeje pro budoucí velké akce? Lidé to vidí různě, někdo říká, že zlaté éře už se nic nevyrovná, co vy na to?

Záleží, jací hráči z Ameriky budou volní pro mistrovství světa. Tam přece jenom máme top hokejisty. Uvidíme, kdo tam postoupí do play-off a koho si trenér vybere. Je to strašně těžké, srovnávat zlatou éru. Pořád to někdo předhazuje. Řekl bych, že hokej se úplně jinak vyvíjí. Už je to deset let zpátky. Byli to páni hráči. Teď ale máme taky super hráče. Když se podíváte, tak Honza Kovář je třeba stabilně v elitní pětce bodování KHL. To je čtyřicet, padesát bodů, což je taky neuvěřitelné. Máme spoustu dobrých hráčů. Černě bych to neviděl. Hlavně se mi nelíbí česká povaha. Povede se jeden turnaj a všichni jsme hrdinové. Pak se jeden turnaj nepodaří a všechno je špatně.

Vy jste na mistrovství tu konfrontaci s těmi nejlepšími na světě zažil. Proti hvězdné Kanadě jste hráli dvakrát, dokonce jste dal i gól. Nebyli přeci jen trošku někde jinde?

Samozřejmě. Oni to taky ale sami řekli, že mají na mistrovství světa nejlepší tým, co kdy měli. Taky jim to sedlo. Do té Prahy chtěl každý jet, oni se těšili do Prahy i na město. Taky mají jinou základnu než Česká republika.

Přejděme k vašemu ruskému angažmá. Jak to zatím vypadá v této sezoně?

Vloni se tam skládal nový tým, teď na začátku sezony vyměnili zase dalších deset hráčů. To je v podstatě zase nový tým. Nechali tam starého trenéra z loňska a začátek se nám vůbec nepovedl. Ten tým neměl nic. Asi dva měsíce zpátky to vzal nový trenér (bývalý lotyšský reprezentant Artis Abols, pozn. red.) a udělali jsme šňůru nějakých deseti zápasů bez prohry, tak se to trošku zvedlo. Ale pořád ztrácíme jedenáct bodů na play-off, což je hodně, tak se to snažíme stahovat.

Jaká je vaše role v Togliatti?

Hraji tam v podstatě, co se dá. Přesilovky, oslabení. Teď si to trochu sedlo, měli jsme zranění, teď už hrajeme pár zápasů ve stejné sestavě, tak je to lepší. Těžko se prosazujeme, vždycky vyhrajeme na dva góly nebo na jeden, je to složité.

Jaký mají cíl?

Play-off je jejich cíl. Jedenáct bodů jsou sice čtyři zápasy, ale je to těžké.

Kolik vůbec v Togliatti chodí lidí na hokej?

Vždycky kolem čtyř nebo pěti tisíc. Máme arénu pro šest, když přijede lepší tým, tak máme plno.

Co život v Rusku? Jste tam s rodinou, že?

Vždycky se to dá vydržet. Nestěžuju si. Za prvé tam mám rodinu, což je vždy povzbuzující. Mám tam manželku a dceru, jsme tam všichni a je to super. Člověk přijde domů a na chvíli od hokeje vypne.

Jak je vlastně stará vaše dcerka? Chodí tam i do školky?

Dcera má dva roky. Má tam takovou anglickou školku. Takže se tam tak nějak všemožně pohybujeme. Složitější by to bylo, kdyby tam byl člověk sám. Za to samozřejmě patří manželce a dceři dík, že tam se mnou jsou a že to vydržíme (směje se).

Rusko nyní sužuje spousta problémů, dá se mluvit o krizi. Jak tam vnímáte dění okolo Ukrajiny a dalších globálních záležitostí?

Teď se neřeší moc Ukrajina, spíš se tam řeší Sýrie. Je to těžké. Z Čech jdou jedny informace, z Ruska zase jiné informace, je to úplně odlišné a nikdo neví, kde je pravda. Nechtěl bych to hodnotit, to je politická situace.

Vás jako hokejisty se to také nějak dotýká?

Ne, to ne. Akorát kluci se o tom v šatně občas baví. Že bych to ale nějak řešil nebo je utvrzoval, co je lepší a co horší, tak to ne. Spíš vyslechnu něco, co se děje.

Co Vánoce v Rusku?

Tam Vánoce vlastně nejsou, je jen Nový rok, mají to v jednom. Takže my hrajeme dvacátého třetího v Čerepovci a dvacátého pátého v Moskvě. S rodinou si to užijeme potom, až přiletí (usmívá se). Dodržujeme svoje zvyky, nějaká ryba bude.

Před Vánoci vám to tak vychází, že se podíváte i domů do Přerova? Jak to probíhá a jak jste v kontaktu s rodinou a přáteli?

Dovezeme do Přerova dárky, pak si to rozbalí dvacátého čtvrtého. Řekl bych, že jsme jinak v každodenním kontaktu přes telefon a esemesky. V dnešní době telefonů a počítačů, to je na tohle super. Ale sociální sítě moc nejedu (usmívá se).

Co přerovský hokej, sledujete první ligu?

Sleduju, sleduju. Píšu si s klukama, s Radkem Palou (obránce HC ZUBR Přerov, pozn. red.) jsme v kontaktu skoro každý den (směje se). Daří se jim, tak doufám, že jim to vydrží.

Tak třeba jim pomohlo, když jste si s nimi v březnu zatrénoval. Znáte nějaké nově příchozí hráče? Přeci jen tým je teď nový.

Ne, to pomohlo spíš mně (směje se). Znám tam spoustu kluků, co přišli a hrál jsem s nimi. Třeba Milan Procházka, Tomáš Sýkora, všechno kvalitní hokejisti. Dobře to poskládali. Věděli, co chtějí, hlavně to udržet. Teď to vypadá, že udělají play-off, tak bych jim to přál. Myslím, že lidi, kteří tady na ten hokej chodí a sponzoři a všichni kolem hokeje si to zaslouží.

Vám po této sezoně končí smlouva. Nepřemýšlel jste o návratu do Česka?

Uvidíme, jak to dopadne. Taky je to varianta kvůli rodině. Přeci jen pro manželku je to strašně složité, cestovat s malou… Když jsem na týden pryč, tak jsou v Rusku samy a nikoho tam nemají, kolikrát by taky potřebovaly tu babičku.

Jaký byl váš hokejový sen? Co NHL?

Sen to byl v mládí, ale abych pravdu řekl, tak můj sen byla extraliga a ani jsem nevěřil, že se mi to někdy povede. Nakonec se to povedlo a teď hraju v Rusku, takže kariéra dopadla ještě, myslím si, velice dobře. Ještě není konec (usmívá se).

Co byste na závěr popřál čtenářům Deníku?

Hezké Vánoce, hlavně všem zdraví, to je asi to nejdůležitější. Přerovskému hokeji play-off, ať mají všichni radost a jsou spokojení (usmívá se).