Zdeněk Langer se zabývá výtvarnou tvorbou už od svých 14 let.

„Začínal jsem tou nejjednodušší technikou. To byla tužka, potom jsem přešel na vodové barvy, dělal akvarely a později olejové obrazy. V poslední době se věnuji výhradně olejomalbě," začal své vyprávění hranický výtvarník Zdeněk Langer, který za svůj život vytvořil na devadesát obrazů.

Svému celoživotnímu koníčku se však už čtyři roky věnovat nemůže.

„Bohužel na to už nevidím, na klinice mi pokazili oko," posteskl si muž, který se ale i přes tento handicap může stále pyšnit skvělou vitalitou i myšlením.

Kulisy pro divadlo

Nebyla to ale jediná pauza hranického výtvarníka. Ta první, která trvala dvanáct let, přišla v době osvobození Sověty.

„Tenkrát jsem se přihlásil jako strážný a hlídali jsme bohaté domy, které tu zůstaly prázdné po útěku Němců, aby je nikdo nevyraboval," zavzpomínal.

Zdeňkovi Langerovi do cesty poté vstoupila prezenční služba, oženil se, narodily se mu dvě děti a na malování podle jeho slov prostě nebyl čas.

Ne však navždy.

„K malování jsem se vrátil. Dělal jsem pro loutkové divadlo kulisy i scénografii pro závodní klub Sigma Hranice, kde jsme měli divadelní soubor," pokračuje malíř, který v Hranicích pracoval jako správce banky Slávie a také jako zástupce ředitele České pojišťovny.

Malíř Záhoří i Beskyd

Devadesátiletému malíři už od mládí učarovala jak okolní příroda, tak i nedaleké Beskydsko a Jesenicko. A právě tyto scenérie byly nečastějším tématem jeho obrazů.

„Často jsem maloval Záhoří a pár obrazů jsem věnoval i Hranicím. Ale nejraději jsem měl staré chaloupky a přírodu v Beskydech a v Jeseníkách. Moc jsem miloval přírodu, ty lesy, louky, kopce. Všechno, co bylo krásné v ní, mě přitahovalo," uzavírá své vyprávění hranický výtvarník, jehož výstava je v Galerii M+M k vidění až do 31. října.