Jak byste Vaši improvizační skupinu ve zkratce popsala?
Jsme divadelní skupina lidí, která se věnuje improvizaci. Je to vlastně divadelní sport, kdy děláme zápasy v improvizaci proti jiným týmům. Jde o vymyšlení příběhu před lidmi nebo cokoliv, co si divák zažádá. Lidé to dnes možná znají z televizního formátu Partička, nicméně my jsme tady byli dříve. Divadlo je živý tvar, který vzniká teď a tady. Není to žádný televizní sestřih.

A jak dlouho fungujete? Vy už jste ve skupině od začátku?
Letos slavíme deset let. Já jsem se k souboru přidala půl roku po začátku, protože moje spolužačka ze školy byla zároveň i spoluzakladatelkou.

Trénujete na vystoupení nebo je to opravdu čistá improvizace?
Improvizace je určitá schopnost nebo dovednost, která se musí trénovat. Každý týden máme tréninky, kde cvičíme zpěv, rýmy nebo třeba to, jak vyjádřit věci pohybem.

Nevede trénink k tomu, že mohou být vystoupení stejná?
Ono to k tomu sklouznout může a kolikrát je to i nejjednodušší. Už víme, co funguje. Ale překvapit diváky i spoluhráče, to je motor, který nás žene. Není dobré vzít hned první nápad, ale zkusit to ještě jinak. Kolikrát to nevyjde, protože jde o improvizaci a i diváci to vnímají. Když se ale nějaká věc povede, panuje mezi námi i publikem nadšení.

Takže i samotní herci nevědí, co se bude dít dál?
V improvizaci jsou různé kategorie a každá je zaměřená na něco jiného. Strašně důležitá je spolupráce. Každý člověk je určitým způsobem schopný improvizovat a zlepšovat své dovednosti, pokud je tomu otevřený. My se musíme přizpůsobit i nápadům kolegů na jevišti, i když máme třeba zrovna nějaký lepší. Musíme prostě rozvíjet myšlenky herců vedle nás. To je vlastně jedna z nejdůležitějších vlastností herce, aby se dokázal přizpůsobit na jevišti druhým.

Stává se Vám, že se lidé nesmějí?
Já si troufám říct, že jsme natolik zkušení a stává se to minimálně. Vždy nejde jen o fór. Stává se, když hrajeme delší příběh, že narážíme i na vážná témata. I to publikum ocení.

Slyšel jsem, že je podobných souborů více. Setkáváte se s nimi?
Úplně první byl tým z Prahy. Jejich zakladatelka začala pořádat workshopy a vznikaly další týmy. Tehdy jsme byli jeden z těch nejmladších na Moravě. Těch týmů je dnes ale strašná spousta. Neexistuje žádný oficiální soupis, ale v Praze je souborů nejvíce. Dokonce je i středoškolská Improvizační liga. Nejbližší improvizační týmy jsou třeba ve Valašském Meziříčí, Brně nebo Ostravě. Vždycky se zveme na vystoupení navzájem.

Funguje Improvizační liga jako sport? Zapisujete si, kdo vyhraje a jak na tom jste?
Funguje to tak v Kanadě, odkud ten nápad pochází. Improvizační zápasy jsou něco mezi divadlem a sportem. Pravidla pro souboje vzešla z těch hokejových a hráči tam hrají v dresech, mají mantinely i rozhodčí a funguje tam opravdová liga. U nás sice také máme rozhodčí, ale nefungujeme na sportovní bázi. Tady se stále držíme na volnočasové aktivitě, protože se hraním neživíme.

Daří se Vám i po těch deseti letech?
Podle mě ano. Těch deset let se na nás dobře podepsalo a spousta z nás je tam opravdu téměř od začátku. Děláme i workshopy pro nové, začínající týmy. Dokonce jsme vedli dva roky improvizační kurz pro začátečníky

Jak často vůbec hráváte?
V Olomouci hrajeme jednou do měsíce v Divadle hudby, což je naše domovská scéna. Jinak vyjíždíme tam, kam nás někdo pozve. Jednou za čas se máme i benefiční vystoupení, kdy výtěžek z akce putuje nějakému sdružení.

Co předvedete v Hranicích a máte nějaké plány do budoucna?
V Hranicích bude Impro Show, která nebude tematická, diváci se můžou těšit na různé kategorie, zaměřené na zpěv, pohyb i příběhy. Do budoucna bychom chtěli dostat improvizaci i do dalších měst v kraji, a případně se do těchto míst i vracet.