Dopoledne to byly dva pořady pro děti a školáky, večer pak folklorní vystoupení za doprovodu cimbálové muziky.

Ondráš letos slaví pětapadesát let od svého vzniku.

O činnosti folklorního souboru, kterému hrozí zánik, jsme hovořili s dramaturgem Petrem Farmačkou.

ROZHOVOR

Vzpomenete si, kdy naposledy Ondráš vystupoval v Přerově?

Nejsme tu žádnými nováčky. Spolupracujeme totiž už delší dobu s místní vrtulníkovou základnou. Naše cimbálová muzika zde v podstatě každý rok hraje na tradičním leteckém plese. V obsazení, ve kterém jsme nyní přijeli do Přerova, jsme tady už několik let ale nebyli.

Jaké programy nabízíte svým divákům?

Aktivit máme několik. Do Přerova jsme ale přijeli se třemi typy pořadů. Jedná se o program pro mladší děti, který nese název Toulavé pohádky. Potom je to program pro školáky zvaný Rande naslepo.

Večer jde pak o klasické folklorní vystoupení s tanečníky za doprovodu cimbálové muziky.

Z kolika členů se vůbec soubor skládá?

Máme něco kolem stovky členů. Jednak je to profesionální část složená z muzikantů a tanečníků, ale máme i spoustu amatérských členů. Věkové složení je různé. Máme v podstatě členy od osmnácti let až po důchodový věk. S

amozřejmě v té umělecké části je věkové rozpětí od osmnácti do třiceti let. Všichni profesionální hudebníci a tanečníci jsou občanští zaměstnanci Armády České republiky.

V jakých krojích na podiu vystupujete?

Snažíme se mít ke každémuvystoupení kroje, které náleží danému národopisnému regionu. Naše cimbálová muzika pak má dva typy krojů – kroj hradišťský a kopaničářský.

Kolik vystoupení zvládnete během roku?

Loni jsme měli zhruba 270 vystoupení. Ondráš totiž není regionální soubor, jeho působnost je celostátní a reprezentujeme naši zemi i v zahraničí.

K těm vzdálenějším zemím, kde jsme v minulosti účinkovali, patří Spojené státy americké a Japonsko. Běžně pak vystupujeme po evropských zemích. Několikrát jsme byli třeba v Polsku, Německu, Francii či Holandsku.

Vašemu souboru hrozil zánik. Ministerstvo obrany jej chtělo zrušit kvůli úsporám v rozpočtu. Už je toto nebezpečí zažehnáno?

S existenčními problémy se potýkáme dál. Letošním rokem měl soubor zaniknout. Tohle rozhodnutí se naštěstí podařilo oddálit. Zůstáváme dál u armády, a to do 30. června.

Naše budoucnost po tomto datu však zůstává stále nejistá. Zkrátka v tuto chvíli nevíme, co bude dál. Nějaké cesty jsou sice nastíněné. Mluví se třeba o tom, že bychom přešli pod ministerstvo kultury nebo jiný subjekt, ale zatím je vše v jednání.