Poté, co se na startu v minulosti objevil olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý nebo hokejista Jiří Hudler, mohou letos závodníci poměřit síly s Jiřím Ježkem.

Tento 42letý šestinásobný vítěz paralympijských her i mistr světa je nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie. Bývá označován i za jednoho z vůbec nejúspěšnějších hendikepovaných sportovců světa.

Ačkoli je specialistou na silniční kolo, nechal se při příležitosti Bike Valachy zlákat na horské kolo do valašských terénů. Nejenže nastoupí do závodu dospělých, ale bude i patronem dětských závodů. Do 5. června se můžete na www.valachytour.cz registrovat za výhodnějších podmínek. „Už se do Beskyd moc těším," říká Jiří Ježek před svou cestou do Velkých Karlovic.

Jirko, vzpomenete si, kdy jste jako dítě poprvé sedl na kolo?
Jezdil jsem na něm odmalička. Dřív nebylo tolik lákavých pořadů v televizi, internet ani počítačové hry, takže většinu času jsme trávili s kamarády venku. A kolo bylo součástí každého z nás. Závody se pro děti tenkrát nepořádaly, ale my závodili v partě mezi sebou. Hráli jsme si na hrdiny etap Závodu míru, který se tehdy vysílal v televizi.

Bylo kolo vaší láskou na první pohled, nebo to přišlo až později?
Kolo patřilo k mému životu. Navíc, když jsem při autonehodě v jedenácti letech přišel o nohu, právě kolo mi ji zpočátku nahrazovalo. Ještě jsem neuměl chodit s protézou, ale na kole jsem stačil svým kamarádům, nebo jsem s rodiči mohl vyrazit na výlety a procházky. Se závoděním jsem začal až mnohem později, ve dvaceti letech. Možná proto mi ta láska zůstala až dodnes. Kolo a cyklistiku miluju!

Jak vnímáte dětskou cyklistiku dnes v porovnání s dobou, kdy jste vyrůstal?
Dneska si to děti neumí představit, ale dřív byl vůbec problém koupit kolo. V obchodech prostě nebyly. A když už přišla várka kol, byly všechny stejné, jednotné. Dneska mohou rodiče dětem vybírat z obrovské škály nádherných a skvěle vybavených kol. Malí caparti mohou začínat už na odrážedlech, kde získávají smysl pro rovnováhu a na kole pak nemají problém. Dříve nebyly ani helmy, dneska je helma samozřejmostí a já jsem za to rád. Helma mi několikrát zachránila život!

Vaší doménou je silniční cyklistika. Jak často se účastníte terénních bikových závodů, jakým je Bike Valachy? Jsou pro vás některé terény s ohledem na handicap zapovězeny?
Přiznávám, že závodů horských kol moc nejezdím. Účastním se tak dvou tří akcí za rok. O to víc si své starty v terénu vybírám. Jezdím to hlavně kvůli lidem a pohodové atmosféře, závody si spíš užívám, beru je jako "společenskou událost". Rozhodně mě asi nikdy neuvidíte bojovat o každou pozici. Můj hendikep není na biku překážkou. Samozřejmě, jízda přes kořeny a náročný terén do té protézy hodně bolí, ale s tím počítám a zatnu zuby. Jde spíš o to, že na biku jezdím minimálně, takže si nemůžu dovolit chtít nějak výrazněji závodit. Proto jezdím maratóny a podobné akce bez ambic, víceméně pro potěšení. Ostatně, cyklistika se má provozovat hlavně pro radost!

Beskydy jsou vyhledávaným terénem pro tréninky cyklistických profesionálů. Kde trénujete vy?
Bydlíme s manželkou v pražských Dejvicích, takže většinu tréninků jezdím na západ a sever od Prahy. Kopce kolem Karlštejna a na Křivoklátsku, roviny mezi Kladnem a Mělníkem. Ale Beskydy a nedaleké Hostýnské vrchy mám moc rád. Každý rok sem pravidelně jezdím na takové minisoustředění. Je tu nádherná příroda a skvělé zázemí pro cyklistiku.

Resort Valachy, kde se Bike Valachy koná, je vyhlášený wellness zázemím a podmínkami pro aktivní i relaxační dovolenou. Jaký druh relaxace provozujete nejraději vy?
Aktivní regenerace, masáže a rehabilitace je pro sportovce stejně důležitá, jako trénink. Kvalitní wellness je pro mě vždycky důležitým kritériem pro výběr hotelu. Proto se na letošní Bike Valachy moc těším!

Cyklistická sezóna je na začátku, jaká největší výzva vás v letošním roce čeká?
Tahle sezóna je mojí poslední, rozlučkovou… Mám za sebou třiadvacet let nádherné sportovní kariéry. Chci si tedy tuhle sezónu užít společně s mými fanoušky, se sponzory a s přáteli, kteří mě po celou dobu mé závodní kariéry podporovali. Chci tedy hlavně objíždět závody, které mám rád, nebo kde mají rádi mě. Je to takový bonus. Samozřejmě, že se budu účastnit důležitých závodů paralympijské cyklistiky, jako jsou světové poháry a mistrovství světa, ale to hlavní pro mě bude společná radost s lidmi, pro které jsem těch dvacet tři let závodil…

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na viděnou ve Velkých Karlovicích.