Vzpomínka na výstup na Ararat 2007

Po čtyřech dnech jízdy mikrobusem z Bratislavy přes Maďarsko, Srbsko, Bulharsko a celé Turecko, po aklimatizačním dvoudenním výstupu na druhou nejvyšší horu Turecka, vyhaslou sopku Suphan Dagi (4058 metrů), a po návštěvě Noemovy archy, jsme se (Klub českých turistu vysokohorské turistiky TJ Spartak Přerov) konečně ubytovali v hotelu v městečku Dogubayazit pod Araratem.

Další den zahájíme třídenní výstup na samotný Ararat (5167 m). V 5 hodin vychází slunce a my vidíme mohutný Ararat z balkónu hotelu jako na dlani. Předpověď počasí je dobrá.

V 10 hodin odjíždíme na korbě náklaďáku od hotelu napřed po výpadovce na Irán, pak po rozbité horské cestě pod Ararat do základního bodu ve výšce 2200 metrů. Zde začíná náš pomalý výstup s plnou polní do prvního postupového tábora C1.

Kdo si připlatil 160 tureckých lir (1 lira asi 20 Kč), nakládá batoh na přistavené koně, kteří mu ho během výpravy ponesou. Kurdský vůdce Buhran nás vede přes svůj rodný tábor (spíše letní sídlo), kde jsme pozváni do stanů na čaj.

Po dalších dvou odpočinkových zastávkách přicházíme asi v 15 hodin na louku ve výšce 3200 m, kde bude náš první postupový tábor C1. Stavíme stany, vaříme, sluníčko nádherně hřeje. Koně, kteří nesli bagáž, se volně pasou kolem tábora.

Do večera ještě zvládáme průzkumný výstup do výšky 3600 metrů. Kolem 20 hod. jdeme spát. Probouzíme se do nádherného rána, teplota je zde asi 10 stupňů.

Kolem devíti vyrážíme na druhou etapu do postupového tábora C2. Výstup už je strmější, stále cik-cak po kamenité pěšince, koním se občas už nechce. Asi ve 13 hod. jsme ve výšce 4100 m, kde už je jenom kamení a skály.

Pro stany jsou zde odklizeny rovné plochy. Potkáváme zde skupinu Němců, kteří jsou zde na aklimatizačním výstupu, za chvíli se budou vracet zpět do tábora C1 a zítra to zkusí už naostro znovu nahoru.

Stavíme stany, sluníčko je zde velmi ostré, chráníme si oči i tělo proti úpalu. Vodu bereme z pramínku tekoucího z ledovce nad námi. Tak jako včera podnikáme i dnes průzkumný výstup do výšky 4400 m, kde už začíná sníh.

Na kolegovi Ivanovi se začíná projevovat výšková nemoc a musí hned sestoupit do prvního tábora. Po západu slunce kolem 18 hodiny se silně ochlazuje (kolem nuly) a my uléháme, protože zítřejší závěrečný výstup na vrchol začne už hodinu po půlnoci.

Usnout se ale moc nedaří, je to spíše takové klimbání s čekáním na akci. Budíček je o půl jedné, nasazujeme čelovky, s sebou bereme mačky a stoupací hole nebo cepín.

Ve výšce 4500 m, kde je už souvislý sníh, mačky nasazujeme a pokračujeme ve strmém výstupu nahoru. Kolem čtvrté hodiny se začíná rozednívat, to už jsme ve výšce asi 4900 m, výš než Mont Blanc.

Dostáváme se na pozvolný hřebem. Dýchání je zde obtížnější, po hřebenu pokračujeme pomalým tempem (30 až 50 kroků a zastávka na vydýchání) k vrcholu, který už vidíme v dálce před sebou.

Je 5.00 hodin a my stojíme na vrcholu Araratu (5157 m), slunce vychází a hora vrhá obrovský trojúhelníkový stín do kraje pod námi. Teplota je asi -8 °C a fouká silný vítr. Vzájemně se fotíme a jsme rádi, že jsme sem vylezli.

Na vrcholu je malý stožár s potrhanými vlajkami a pod sebou bychom měli vidět Turecko, na východ Irán a na severovýchod Arménii, ale je opar. Po půlhodině začínáme sestupovat do druhého tábora stejnou cestou, kterou jsme sem vystoupili.

V C2 odpočíváme, vaříme čaj a kafe, balíme stany a asi v devět sestupujeme s plnou polní dolů. Cestou potkáváme davy všech národností stoupající do C2. Některým koně nesou dokonce skládací stolky, stoličky a matrace.

Nevím, kam se jich tam tolik vleze, placů na stany je v C2 asi třicet. Měli jsme štěstí, že jsme nahoře byli sami a v pohodě. Za dvě hodiny jsme v C1, krátce odpočíváme a pospícháme do tábora našeho vůdce opět na čaj.

Dětem necháváme čokolády a sladkosti, co nám zbyly po výstupu. Před druhou odpoledne už jsme v základním bodě 2200 m a čekáme na náklaďák, který nás doveze zpět do hotelu v Dogubayazitu.

Tam to večer pořádně oslavíme. Ještě se ohlížíme zpět na Ararat a děkujeme za počasí, a že nám to všem, tady kromě Ivana, vyšlo.