Její jméno je pevně spjato s Teplicemi nad Bečvou, kde již řádu let působí ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Zde se ze sezonní průvodkyně stala vedoucí správ jeskyní. Svou funkci bere Barbora Šimečková jako poctu a životní poslání.

Jak hodnotíte letošní sezonu v jeskyních oproti loňskému roku?
Letošní sezona je zvláštní, už od jejího začátku byl patrný mírný pokles návštěvnosti. V dubnu a květnu jsme zaznamenali skoro o třetinu méně návštěvníků než ve srovnatelném období minulých let. Největší zájem je vždy v období školních výletů, tedy od poloviny května do konce června. V loňském červnu jsme měli například 10 914 návštěvníků, ale letos jen 8197. Vloni v červenci k nám přišlo přes 15 tisíc a v letošním červenci jen 11 037 osob. Denně provedeme kolem 500 návštěvníků. Takže letos je to celkově slabší.

Čím je to způsobeno?
Jednak velikonoční svátky nepadly do měsíce dubna, byly už v březnu, tedy mimo sezonu. Jaro bylo chladnější, takže lidé moc nechodili. Ale obecně, i kolegové z ostatních zpřístupněných jeskyní hlásí obdobný stav, takže se zřejmě jedná o celospolečenský jev, způsobený patrně zhoršující se ekonomickou situací. V neposlední řadě se u nás určitě projevuje uzavírka silnice Teplice nad Bečvou – Valašské Meziříčí, která komplikuje dopravu k nám.

Navštěvují jeskyně i cizinci?
Samozřejmě, z celkové návštěvnosti tvoří cizinci asi 5 procent. Nejčastěji jsou to Poláci a turisté z německy mluvících zemí.

To znamená, že jste připraveni provádět i v cizích jazycích?
Každý z průvodců umí minimálně jeden cizí jazyk, nejčastěji anglicky nebo německy. Výhodou je, pokud zná i další, například francouzštinu, ruštinu a podobně. Větší zahraniční skupiny mívají i své tlumočníky, kteří ovšem někdy neznají speciální odborné výrazy. Navíc můžeme cizincům zapůjčit tištěné texty v sedmi různých jazykových mutacích, které si mohou prostudovat před zahájením prohlídky nebo během ní.

Co návštěvníky nejvíce zajímá? Na co se nejčastěji ptají?
Rozdělíme to na dvě části. Nahoře v budově je naprosto nejčastější otázkou, jak se dostanou k Hranické propasti. A dole v jeskyních je to různé. Ptají na oxid uhličitý, jestli to není nebezpečné, jak plyn hlídáme, jak ho sledujeme. Mezi nejpopulárnější místa patří Jurikův dóm, naše největší a nejkrásnější prostora. Nachází se zde skalní stěna souvisle pokrytá aragonitem, neobvyklé stalaktity i plynové jezero. Navíc se v té prostoře vypráví „akční historka“ o objevu jeskyní, jak při něm bratři Chromých spadli dolů a zůstali osm hodin potmě v podzemí, než je vytáhli kamarádi nahoru.

Jak oxid uhličitý sledujete?
Sledujeme 24 hodin denně celé jeskynní mikroklima pomocí automatického systému. V jeskyních jsou rozmístěna čidla, která neustále měří mimo jiné také koncentraci oxidu uhličitého. Pokud přesáhne normovanou hodnotu, automaticky se sepne ventilace, začne se odvětrávat daný úsek a ovzduší se „vrátí“ do normálu. Kromě toho musíme denně před zahájením provozu jeskyně fyzicky projít, zkontrolovat a proměřit stav ovzduší osobními analyzátory.

Chystáte nějaké novinky? Cokoliv, co by mohlo nalákat návštěvníky?
Letos jsme v Mramorové síni připravili opět tradiční výstavu výtvarných děl, která zde zůstane do konce září. V září se zapojíme do oblíbených Dnů evropského dědictví, u nás se budou konat v trošku jiném termínu než v městě Hranicích, a to 13. a 14. září. V rámci těchto dnů se poskytují zvláštní slevy na vstupném, dospělým poloviční a děti budou mít vstup zdarma. Pořádáme přitom také doplňkové akce, třeba krátká koncertní vystoupení, která obohatí prohlídku. Takové zpestření…

Jak by jste zhodnotila postavení Zbrašovských aragonitových jeskyní oproti ostatním jeskyním v republice?
Kdybych to měla posoudit podle exkluzivity nebo zvláštnosti, tak naše jeskyně nemá díky svému geologickému vývoji obdoby. Podobná jeskyně není u nás, ani v Evropě. Je naprosto jedinečná, unikátní. Pokud bychom to měli posoudit podle návštěvnosti, tak mezi českými jeskyněmi je to takový střední až vyšší průměr.

Srovnat bychom mohli jeskyně ještě podle technického vybavení. Zbrašovské jeskyně jsou, dovoluji si tvrdit, na špičkové úrovni v Evropě. To se týká především technického řešení návštěvní trasy, lávek a zábradlí z nerezového materiálu, monitoringu mikroklimatu, odkanalizování jeskyně apod. Při cestách po Evropě uvidíte některé jeskyně na obdobné úrovni, jiné jsou na tom bídně, vždycky to závisí na finančních možnostech provozovatele.

Abychom byli sebekritičtí, napadají vás nějaké nedostatky?
Největší nedostatek, kterým byla obousměrná návštěvní trasa, se nám podařilo odstranit při její celkové rekonstrukci. Do té doby jsme se museli po stejné trase vracet nazpět, skupiny se míjely a navzájem rušily. Druhým nedostatkem byly obrovské horninové zakládky, které během rekonstrukce také zmizely. Tyto kamenné zídky lemující návštěvní chodníky působily velice nehezky a hlavně maskovaly pohled na původní přírodní stěny.

Jedno vylepšení bychom ale ještě chtěli vymyslet, a to nějakou vhodnou ukázku, jak demonstrovat návštěvníkům, kde se v nachází hladina oxidu uhličitého. Technicky to není tak jednoduché a také musíme mít na paměti ochranné podmínky jeskyně. Ráda bych se dožila také toho, až se odborníkům podaří objasnit některé dosud neznámé zákonitosti zdejšího unikátního mikroklimatu.

Dodnes nevíme, proč se některé věci v jeskyni dějí, nebo v závislosti na čem, a jak to spolu souvisí. Víme třeba, že se oxid uhličitý pohybuje, ale neznáme dosud přesně faktory, které ten pohyb ovlivňují. Nebo také směr proudění vzduchu v letním a v zimním období. A další a další věci.

Ale teď něco o vás. Působíte zde dlouho, dala jste sem kus svého života. Proto by mě a jistě spoustu dalších lidí zajímalo, jak jste se k této zajímavé práci dostala?
Poprvé jsem sem nastoupila jako sezonní průvodkyně po maturitě, tedy v roce 1981, a řadu let jsem tady prováděla. Potom jsem nastoupila nastálo v roce 1986 a od té doby tady pracuji nepřetržitě. Prošla jsem veškerými činnostmi a v roce 1990 jsem zvítězila v konkurzu na místo vedoucího.

Dala vám ta práce hodně? Baví vás?
Ano, dala. Mám to štěstí, že moje povolání je zároveň mým koníčkem. Každé ráno, když vstanu, těším se do práce, a to přes všechny krize, kterým se v žádné profesi nevyhnete. Mrzí mě jen, že se nedostanu častěji do jeskyně jako průvodkyně s výpravami nebo na konzultace s odborníky, jak bych chtěla. S funkcí vedoucího souvisí tak jako všude hory administrativy, která člověka přiková v kanceláři a neúprosně ukrajuje z pracovního času. Považuji ale za poctu a dar osudu, že mohu tuto práci vykonávat, a snažím se k takovému vztahu vést i své kolegy a následovníky.