Hranický taneční mistr Vlastimil Tumpach: Tanec je jak jízda na kole

Na čtvrtečních lekcích Základní školy 1. máje a Gymnázia Hranice mu sekunduje Karolína Lívová. Řeč je o Vlastimilu Tumpachovi, osobě číslo jedna v hranickém tanečním A – klubu.

Jak dlouho se už věnuje tancování?
To když řeknu, tak se všichni vyděsí, protože to zasahuje do minulého století. (smích) Od sedmnácti. Je to už třicet tři let.

Za tu dobu máte určitě možnost srovnávat. Jakým způsobem se tanec, plesy a jiné společenské zábavy vyvíjely?
Dříve jsem se více věnoval tanci, teď už na podobné akce chodím hlavně pracovně. Za tu dobu skutečně došlo k radikálním změnám. To oblékání kdysi, řekněme před dvaceti lety, a dnes, je úplně jiné. Teď přijdete na ples a je to jak módní přehlídka. Žasnu nad každou ženskou. Učesané, nádherné šaty, prostě skvělé. Změna nastala nejen v oblékání. Já jdu na ples a vidím tancovat cha-chu, jive, to dřív nebývalo. Nebo samozřejmě bývalo, ale ne v takové míře.

Já mám osobní zkušenost s tanečními kurzy, která je zatím docela čerstvá. Přesto mám často pocit, že jsem všechno zapomněl…
To se nedá zapomenout. To je jak jízda na kole. Jednou se to naučíte a pak už to umíte.

A co může člověk udělat pro to, aby taneční kroky nezapomněl a jednou za čas si je zopakoval?
Naše taneční škola nabízí kromě tanečních kurzů pro základní a střední školy také lekce pro dospělé. Ty jsou teď strašně populární. Mají je skoro v každé vesnici, v Hranicích samozřejmě také.

Zmínil jste vesnice v okolí. Jak daleko až sahá vaše působnost?
Nejdál učím jezdit do Zašové. Pak třeba Lipník a tady bližší okolí. Zvali mě i třeba do Přerova nebo do Olomouce, ale tam já nechci, tam mají své taneční mistry.

Máte za sebou už opravdu dlouhou kariéru a řadu zkušeností. Změnil jste za tu dobu způsob výuky a přístup hlavně ke školákům, kteří často černé kalhoty a košili oblékli poprvé právě na vašich lekcích?
Všechno se mění pořád. Teď se to podřizuje společenskému tancování. Lidé se chtějí spíše pobavit.

Zkoušel jste někdy spočítat, kolik času tanci věnujete?
Já tím žiju, takže je to vlastně pořád. Je pořád se co učit, pořád je něco nového a pořád nad tím přemýšlím. Já se spíš věnuju té biomechanice, tomu, jak to funguje v páru. To, co nás dneska učí nějací mistři světa na školení, to já tady učím už moc let. Taková ta souhra v páru, to mě baví nejvíc asi.

Kolik tanečních botou jste už protancoval?
To se spočítat nedá. Dá se říct, že každého půl roku si musím kupovat nové. Jedny si ale schovávám. Jsou už mockrát sešívané, ale nechci je jich zbavit, protože mají dobrou podrážku. Ani to v nich neklouže, ani moc nebrzdí.

Letošní plesová sezona je u svého konce. Jak vidíte vývoj tance a společenské zábavy do budoucna?
Zatím tak jak se to vyvíjí, tak je to moc dobře. Dřív se třeba cha-cha tancovala jen na cha-chu, samba na sambu a tak. Ale dneska vidíte na plese tancovat na jednu obyčejnou popovou písničku jive, cha-chu, někdo tančí foxtrot, někdo si dělá disco. Někteří i třeba valčík, ale to už do toho nesedí. (úsměv) Dneska je to takové uvolněné, jakýkoliv tanec jde zatancovat na jakoukoliv písničku a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Jak byste na závěr zhodnotil tu letošní plesovou sezonu?
Zítra (26. února) mám první volný pátek. Jinak mám o každém víkendu dvě až tři akce, kam musím. Ale třeba takovou Hubertskou si nikdy nenechám ujít. Tam si to prostě užiju a zatancuju se ženou.

Ještě poslední otázka. Máte nějaká uklidňující slova pro dámy, které si stěžují na to, že celý den před plesem stráví v koupelně nebo u kadeřníka a závidí nám mužům?
My chlapi to taky nemáme jednoduché. Musíme se holit. Ale mělo by to fungovat tak, že se chlap postará chvilinku o domácnost. Určitě chce mít večer krásnou partnerku, tak to musí pochopit. Pravda je, že to mají ženy asi o něco složitější, ale zase na druhou stranu jsou taky hezčí.