Zhruba dvaceti pětikilometrová cesta z Hranic do Přerova mi při běžné rychlosti a provozu trvá slabou půlhodinku. Ale hned po páru ujetých ulic a zatáček bylo jasné, že dnes tomu tak určitě nebude. Moje rychlost mimo obec dosáhla sotva sedmdesátky.

Jen ti neodvážnější nedočkavci se chopili předjíždění, ale bylo jich opravdu jen pár. Dva. Rozježděný sníh pokrýval celou cestu a místy nebyly vidět ani jízdní pruhy. Asi nejhůře se jelo mezi Hranicemi a Slavíčí, u Lipníka nad Bečvou a pak ještě v Oseku.

V protisměru některým řidičům znepříjemňoval jízdu létající sníh z neočištěných plachet kamionů, jinak jak říkají policisté: „Řidiči přizpůsobili jízdu stavu vozovky."

Jediné, co mě snad na celé cestě do práce zarazilo, byla skutečnost, že jsem na cestě mezi Hranicemi a Přerovem nepotkala jediného silničáře. Tak šťastnou cestu, řidiči.