S následky přívalových dešťů se celý víkend potýkali lidé z Křenovic. Ve čtvrtek večer se jejich vesnicí nečekaně prohnala vodní smršť, která za sebou zanechala spoušť.

Pomáhá, kdo může

Je sobota ráno a v Křenovicích je nebývale živo. Lidé uklízejí následky ničivé povodně. Pomáhá, kdo může – přijíždějí i přespolní, snaží se hasiči, ruku k dílu přikládají také děti.

Postižena byla hlavně vrchní část vesnice, kterou zatopila voda z polí. Bahno mají lidé až v posteli. Všichni se shodují, že povodeň přišla nečekaně, takže je ani neměl kdo varovat.

„Ve čtvrtek se nad Křenovicemi prohnaly dvě bouřky. Jedna kolem poledne a druhá v pět hodin, ale nebyly nijak intenzivní. Jenže velká průtrž mračen byla ve vesnici nad naší obcí. A voda nečekaně stekla k nám. Než jsme se vzpamatovali, měli jsme jí tady po kolena,“ říká Jana Paráková, která společně s dcerami likvidovala následky živlu.

Těžce se loučí s rodným domem

Poničená byla hlavně letitá stavení postavená z vepřovicových cihel, která se náporem vody začala sesouvat. Jeden z domů určených k demolici patří Olze Pospíšilové.

„Je to pro mě rána, protože v tomhle baráku jsem se narodila a prožila dětství,“ neskrývá dojetí dvaasedmdesátiletá důchodkyně. V domě sice už nebydlela, ale celá rodina prý chaloupku užívala a ona sama by z nostalgie nedovolila, aby byla srovnána se zemí.

S manželem si postavili dům kousek od rodné chalupy a celou dobu na ni koukali z okna. „Těžko si budu zvykat, že ten pohled ztratím,“ podotýká Olga Pospíšilová.

Běžela zachránit slepice

Poslední dny ji osud opravdu těžce zkouší. Před čtrnácti dny pochovala svého muže a teď se zase musí smiřovat s další ranou.

„Je to pro mě hrozné. Takovou sílu vody jsem ještě nepoznala. Když to přišlo, tak jsem zrovna v kuchyni vařila pukače. Jako ovocné knedlíky. A najedou na mě bouchá syn a křičí: mamo, barák máš pod vodou! Utíkala jsem k domku, ale dovnitř se už nedostala. Vytahovat odtud nábytek, vysavač nebo třeba zavařeniny nemělo smysl,“ konstatuje penzistka.

Myslela ale na slepice, které zůstaly ve stodole napospas běsnícímu živlu. Nedalo jí to - sama se brodila špinavou vodu jen proto, aby je zachránila před utonutím. Třináct jich stačila vynosit, dvě si vzala povodeň za oběť.

Zatím musí bydlet u své sestry

Hůř je na tom jednašedesátiletý Zdeněk Skřipec. Domek, kterým se prořítila stoletá voda, byl jeho jediným útočištěm.

„Statik mi řekl, že je dům narušený, do kuchyně nesmím vůbec vstoupit. Zatím bydlím u sestry v Uhřičicích, ale co bude dál, to netuším,“ není mu moc do řeči. Nechce se mu věřit odborníkům, že by svoje rodné hnízdo měl nechat zbořit. „To je pro mě nepředstavitelné, bydlím tu celý život,“ vrtí hlavou.

Děti byly ze záplavy v šoku

Smutek nad kalamitou neskrývá ani maminka malých dětí Marta Humpová. V jejich domě se na tři hodiny usadila voda až do výšky parapetů.

„Děcka z toho byly v šoku, takže jsme je raději převezli k prarodičům. Sami jsme se odtud nechtěli moc vzdálit. Už třetí den se smiřujeme se ztrátou téměř všeho, co tvořilo náš domov,“ říká.

Také její rodině pomohli hasiči, kteří se od čtvrtečního večera téměř nezastavili. Čerpali vodu, tahali poničené věci, splachovali bahno a někdy museli i tišit bolest zkroušených lidí.

„I dobré slovo patří k naší práci,“ připomíná dobrovolný hasič z Kojetína Tomáš Stavinoha. Chlapi z hasičských spolků se ale především zapotili prací. „Čerpáme vodu ze sklepů, z lagun, zachraňovali jsme co se dalo, dokonce i zvířata. Zatím jsme pomohli v tíživé situaci asi třiceti rodinám,“ vzpomněl hasič.