Pro sňatek před šedesáti lety se přitom pár rozhodl sotva po deseti osobních setkáních.

„Více jich určitě nebylo. Byl jsem na vojně v Českém Těšíně, když v Dolních Bludovicích, odkud manželka pocházela, pořádali sportovní den. My jako vojáci jsme tam byli kvůli sportovní ukázce. Na tamní odpolední zábavě jsme se vlastně seznámili," vzpomíná pan František a hned dodává, že z jeho strany šlo o lásku na první pohled.

„Ale jen z mé strany. Tehdy se téměř vždycky na zábavách vyhlásilo, že muž koupí své slečně kytičku. Než jsem se ale vrátil z té fronty na kytku, už tančila s jiným," usmívá se při vzpomínkách.

František později musel sloužit ve Znojmě. S o tři roky mladší Marií tak udržoval vztah hlavně přes dopisy. Osobních schůzek bylo prý skutečně jako šafránu.

„Předtím ani nevěděl, jak se jmenuju. Moje spolužačka mi dodnes připomíná, že nebýt jí, ani bychom se nevzali," říká paní Marie ke kamarádce, přes kterou František získal adresu své nastávající.

O receptu na šťastné a dlouholeté manželství, má dnes jednaosmdesátiletý celoživotní sportovec poměrně jasno.

„V prvé řadě je důležité, aby byla ta ženská pěkná, na druhé straně ale nesmí být příliš zmalovaná. Člověk by si taky neměl brát moc bohatou ženskou, to taky nedělá dobrotu. Třetí pravdou je, že každá ženská se potřebuje občas pohádat. Člověk to musí vydržet, o to krásnější je potom to smiřování," tvrdí s humorem.

Veškerá pravidla jsou prý ale k ničemu, pokud člověk nemá na partnera ohromné štěstí.

„To platí oboustranně. Další důležitá věc je zdraví, hlavně v našem věku je to už hrozně důležité," dodává zakladatel běhu Hranická dvacítka.

Podle paní Marie je také nezbytné udržet si až do důchodového věku aktivitu či životní koníček. Pro jejího manžela šlo jednoznačně o sport nejrůznějšího charakteru, ona sama se ještě v současnosti věnuje pletení a donedávna například drátkovala.

„Byla jsem zaměstnaná v Sigmě jako materiálová dispečerka. Ještě předtím jsem ale pracovala v obchodě, hrozně ráda jsem prodávala. Člověk je v kontaktu s lidmi, se kterými si může popovídat. Nad příběhy těch lidí někdy opravdu tečou slzy. Ale já jsem byla a dodnes jsem velice spokojená," dodává rozhodně.