Markéta začala se psím sportem před pěti lety. Dnes je jí třináct let a se svou čtyřletou fenou Chaney září na českých i evropských vrcholových závodech.

Dvojice má za sebou první a úspěšnou sezonu, do těch dalších má vysoké cíle.

Markéta vyrůstala mezi psy. Tatínek, profesionální psovod hranických strážníků, má už několik let chovnou stanici belgických a německých ovčáků a tak v ní lásku ke psům pěstoval odmala.

Ve dvou letech dostala svou první fenku, jorkšírského teriéra. Když bylo Markétě devět let, pořídil jí otec border kolii.

„Táta chtěl, abych dělala agility a pořídil mi psa, který je na to ideální," sdílí své vzpomínky Markéta Klevarová.

Ze začátku zkoušela překážky sama, později se přihlásila do místního klubu Agility Domu dětí a mládeže Hranice.

Pod vedením Jany Koutníkové zde pravidelně trénovala a pilovala souhru na parkuru.

„Začali jsme závodit, když bylo Chaney asi dva a půl roku. Stihli jsme jen pár oficiálních závodů, pak už jsme se museli připravovat na kvalifikační zkoušky na mistrovství," vysvětluje začátky sportovní kariéry Markéta.

Trénink mezi nejlepšími

Letos stihla několik závodů a zapsala se ve světě agility obstojnými výsledky.

Na European open juniorů se kvalifikovala z prvního místa.

Následovalo soustředění mládeže v Praze, kde trénovala mezi nejlepšími v republice. Výsledkem bylo šestnácté místo ze 42 týmů.

Mistrovství border kolií sehranému týmu přineslo bronzovou medaili.

„Na Moravian Open jsme byli asi třicátí v konkurenci dvou set týmů, týden na to bylo mistrovství České republiky dětí a mládeže v Pasohlávkách, kde jsme skončili v první dvacítce," jmenuje úspěchy Klevarová.

Protože byl poslední půl rok vcelku náročný, neplánuje Markéta na zimu nic většího.

„V sobotu se konaly klubové závody v Hranicích, teď už se chci zaměřit spíše na trénink a přípravu na další sezonu," vysvětluje agiliťačka.

Ve škole je to zatím bez problému

Školní výsledky časově náročný koníček zatím naštěstí neovlivňuje.

„Když jsme mířili na víkendové závody, vyjížděli jsme o den dřív a pátky věnovali turistice v okolí. Ve škole je to zatím bez problému," směje se Markéta.

Se psem trénuje několikrát týdně. Většinou doma na zahradě, kde má vlastní překážky, občas se dostane i na cvičák.

Oba rodiče jsou jí obrovskou podporou. Doprovází ji na všechny závody, táta s ní absolvuje většinu tréninků a maminka si pořídila dalšího psa a začala běhat taky.

„Odměnu nepotřebuji, samotnou mě výsledky těší. Naši jsou na mě ale určitě taky pyšní," uznává mladá sportovkyně.

Říká, že agility bude její prvořadou láskou už navždycky. Chce ale, aby sport zůstal jen koníčkem. 

Veronika Hlavinková