Mechové lesní zákoutí bylo součástí expozice, kterou připravili místní myslivci.

Vůně ovoce, svařeného vína a suchých bylinek vítala ve dveřích každého, kdo si v sobotu nebo v neděli našel cestu do všechovického kulturního domu.

V rozlehlém sále se na prostřených stolech nacházely exponáty: ať už ukázky plodů z místních zahrádek, zručně naaranžované kytice, košíky se sušenými květinami s podzimními motivy nebo různé řemeslné výrobky.

Všemu vévodila v průčelí výstavka místních myslivců s mohutnou trofejí jelena, vycpanými zvířaty či vypreparovanými kožkami lišek a dalších živočichů.

„Myslivce jsme letos pozvali ke spolupráci poprvé. Sál je totiž velký, není snadné ho zaplnit, a tak jsme přemýšleli, čím to zpestřit,“ informovala Hana Ševčíková z místního Spolku žen Rozmarýn, který výstavku zorganizoval.

„I když by se asi správně mělo říkat pouze Spolek Rozmarýn. Pomáhají nám totiž i muži,“ podotkla Ševčíková.

Jak dále uvedla, na přípravě se pravidelně podílí okolo deseti lidí.

„Objíždíme například i podobné výstavy v okolí, abychom načerpali inspiraci, nebo získali kontakty na zajímavé lidové řemeslníky, které bysme k nám mohli pozvat,“ vysvětlila Ševčíková. Zatímco letos zde předváděl svůj um řezbář, v minulých letech mohli návštěvníci obdivat například i taje dnes téměř vymizelého drátenictví.

V sále vládla po oba dny příjemná atmosféra, k níž přispívaly i pořadatelky za barem. Kdo chtěl, mohl si objednat kávu, limonádu nebo svařené víno, a poklábosit s některými se sousedů, kteří se na výstavu také přišli podívat.

„Obvykle k nám zavítá tak 400 až 500 lidí, a to nejen místní, ale i z okolních vesnic nebo až z Hranic,“ uvedla Hana Ševčíková.

Jak dodala, spolek Rozmarýn pořádá kromě podzimní i neméně úspěšnou velikonoční výstavu.

„Dříve jsme dělali i vánoční. Organizujeme teď ale také slavnostní rozsvěcování vánočního stromku a besídku, a tak na výstavu už nezbývá čas,“ řekla Ševčíková.

„Jsem na takové výstavě poprvé, ale úplně mě to tady okouzlilo. Je to tady krásné a ta přátelská nálada je skvělá,“ pochvalovala si jedna z návštěvnic, Jaroslava Hostýnková z Hranic.

Že byli hosté spokojeni, svědčily i zápisy v pamětní knize. „Je to rok od roku lepší, hezčí a nápaditější,“ hlásal jeden z nich.