Některé cíle a regulace evropské Zelené dohody (Green Dealu) budou na základě květnového jednání ministrů zemědělství EU odloženy. Přesto však současná válka na Ukrajině téměř jistě urychlí proces ekologizace zemědělství v Česku. V důsledku to povede pestřejší nabídce biopotravin pro běžné lidi.

Rostoucí náklady na klasickou zemědělskou produkci, především ceny průmyslových hnojiv, energií a pohonných hmot, logicky nutí a budou nutit podnikatele v zemědělství hledat možné rezervy a úspory. Jednou z cest může být přechod na ekologické zemědělství. V něm se průmyslová hnojiva prakticky nepoužívají, chovaná zvířata se pasou ve volné krajině, což šetří náklady na energie spotřebovávané při ustájení či náklady na úklid těchto prostor.

Michaela Marksová
Předsednictví a záruka pro děti

Petr Havel
je agrární analytik

Ekologičtí zemědělci jsou také vstřícnější k využívání obnovitelných zdrojů energie k zajištění vlastní energetické potřeby, třeba té sluneční. Nově mají být zemědělcům odpuštěny poplatky za vyjímání pozemků z půdního fondu, což je k instalaci fotovoltaických panelů nutné. Už od začátku příštího roku bude možný souběh ekologického zemědělství a konvenčního zemědělství v rámci jednoho zemědělského podniku, a ekozemědělci by kromě toho měli mít nárok na vyšší dotace. Impulsem k rozšíření ploch, a tím i nabídky produkce ekologického zemědělství – a tedy i biopotravin – je i jeden z cílů nové zemědělské politiky EU, který počítá se zvýšením podílu ekologicky obhospodařovaných ploch na 25 procent.

To vše by v důsledku mělo vést ke sbližování cen biopotravin a běžných potravin. Právě vyšší ceny biopotravin byly přitom do současné doby hlavní bariérou, proč tuzemský spotřebitel tyto produkty téměř nenakupoval. Průměrná roční útrata za biopotraviny v Česku činí zhruba 500 korun na jednoho obyvatele, což dnes zhruba odpovídá ceně jednoho oběda spolu s pitím pro dvojici návštěvníků v restauraci. V rámci EU jde o ojediněle nízkou poptávku po biopotravinách – mimochodem jen těžko je člověk objeví právě i na jídelníčku v restauraci.

Vojtěch Vosecký
Bude Praha první českou baštou bioplynu?

Nižší nabídka a spotřeba biopotravin v tuzemsku je ale dána i absencí navazujícího zpracovatelského průmyslu. Biopotraviny tak dodávají na trh většinou jen menší zemědělci, kteří zemědělské suroviny zpracovávají ve vlastní režii, neboť je v zásadě nemají k dalšímu zpracování kam poslat: biojatka nebo biomlýny u nás prostě nejsou. Je to tedy tak trochu začarovaný kruh – není-li poptávka, nejsou zpracovatelé, a nejsou-li zpracovatelé, není dostatečná nabídka biosurovin k výrobě biopotravin, byť se situace postupně zlepšuje.

Zdroj: Deník

A mohla by se zlepšit ještě více, pokud by zemědělci vyslyšeli jeden z opakovaných apelů Evropské komise na Česko, aby se zemědělci sdružovali více do odbytových družstev, a tím mimo jiné zlepšili svou vyjednávací pozici vůči dodavatelům a odběratelům. Důležité by ovšem v této souvislosti mělo být i to, aby odbytová družstva mohla být součástí dotačních programů na zpracování zemědělských komodit, a mohla tak zaplnit bílá místa na tuzemské mapě výrobců potravin. Jestli se tak stane, se ukáže už příští rok.

Jedno je ale jisté už nyní – biopotravin bude na našem trhu z mnoha důvodů přibývat. A prioritou českých úřadů by mělo být, aby jich co nejvíce pocházelo ze surovin z naší země.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.