Není snad citlivější téma než zdraví. Jde o věc velmi intimní, s níž se nechodí jen tak na veřejnost. Každý má v tomto ohledu právo na soukromí a jeho ochranu. Miloš Zeman není výjimkou. Leží v nemocnici a jeho žena požádala veřejnost o trpělivost a čas, aby zase nabral sílu a jeho zdravotní stav se zlepšil. Neznám nikoho, kdo by jív tom nevyhověl.

Ivana Zemanová ve svém krátkém proslovu zmínila i to, že její manžel není prvním prezidentem, který v době výkonu své funkce onemocněl. Má pravdu, ale právě za tímto sdělením je ukryto vše podstatné. Prezident není jen lidská bytost se svými potížemi, neduhy a bolestmi, ale také instituce. Jeho postavení mezi ústavními činiteli je zcela mimořádné. Především v povolební době, kterou exministr financí Miroslav Kalousek v rozhovoru s Deníkem trefně nazval „prezidentskou sezonou“. Právě proto je mimo jakoukoli pochybnost žádoucí, aby Kancelář prezidenta republiky a konkrétně její vedoucí informovali o tom, jak na tom hlava státu je.

Kateřina Perknerová
Společnost na rozcestí

Když byl ve FN Motol hospitalizován Václav Havel, činili tak pravidelně nejenom úředníci, tiskový mluvčí, ale i plicní chirurga operatér Pavel Pafko. Také o náhradě kyčelního kloubu Václava Klause byla veřejnost podrobně zpravována.

Uvadající zdravotní kondici T. G. Masaryka po roce 1934, kdy ho stihla mozková mrtvice, sice jeho okolí skrývalo, ale k tomu byly závažné mezinárodněpolitické důvody. Zato o Masarykově chřipkovém onemocnění v roce 1921 věděla veřejnost vše. A po postřelení ministra financí Aloise Rašína dostávali čtenáři Lidových novin takřka denně podrobný raport, včetně výšky teploty, a to v rámečku uprostřed úvodní strany. Na-opak kromě zdravotního stavu Ludvíka Svobody se o nemocech komunistických prezidentů lidé nedovídali nic. Vyjma úmrtí.

Miloš Zeman je demokratickým a přímo zvoleným prezidentem. Lidé, kteří ho volili a obdivují ho, ale i ti ostatní mají právo na základní sdělení, jak na tom je. Nepotřebují vědět přesnou diagnózu ani to, zda pojedl vinnou klobásua meruňkové buchty, ale je-li, či v krátké době bude, schopen vykonávat svěřený úřad a z něho plynoucí pravomoci. To by na jeho vážnosti nijak neubralo.

Co ho ponižuje, jsou tanečky kolem pokoutné návštěvy předsedy sněmovny Radka Vondráčkav Ústřední vojenské nemocnici, zvýšené policejní ochrany, trestního oznámení kvůli podezření ze zfalšovaného podpisu, dohadůo pravé podstatě jeho stavu.

Miloš Zeman je z tohoto pohledu oběť lidí, kteří si ho zprivatizovali. Čím víc fyzicky chřadl a byl odkázán na pomoc okolí, tím víc ho drželi ve skleněné věži, neprostupně oddělené od občanů, politiků a přátel.

Kateřina Perknerová
Budou muset s pravdou ven

Vratislav Mynář a Martin Nejedlý jsou těmi, kdo přerostli Miloši Zemanovi přes hlavu. A on jim to dovolil, což se mu nyní vymstilo. Česká republika se ocitla v roli smutného hrdiny absurdního dramatu jako z pera Václava Havla, protože neví, zda o zásadních krocích rozhoduje prezident Zeman, nebo jeho podřízený Mynář. Je politováníhodné, že široko daleko není nikdo, kdo by zkrotil „hradní kohortu panošů“, jak o lidech kolem Zemana hovořil s obavami už v roce 2018 předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Pokud neexistuje politická síla, která by kancléře Vratislava Mynáře donutila chovat se zodpovědně a profesionálně, měli by vzít na sebe toto břímě lékaři. Bez ohledu na mlčenlivost mají najít odvahua národ informovat, zda je jeho prezident jen dočasně ve stavu nemocných, nebo jde o vážnějšía dlouhodobou záležitost.

Nejde o touhu po senzacích, hyenismus ani škodolibost, ale naopak o snahu chránit důstojnost Miloše Zemana jako prezidentai jako člověka.