Vzdáleně to připomíná boj vlády s covidem. Jsou to tři rozdílné zápasy. Příchod epidemie zastihl kabinet obnažený. Chyběly roušky a respirátory, nebyla dezinfekce. Jako by sem zprávy z Wu-chanu nedolehly. Kdyby z Wu-chanu. Ani z Bergama a Kitzbühlu. Když dorazila infekce, vypukla panika.

Pak přišel obrat. Nebylo to dvakrát důstojné, ale politici vyprosili ochranné pomůcky z Číny. Zavřeli zemi, ne však do vězení, ale rozumně. Lidé mohli na vzduch a na chaty. Část ekonomiky jela. Bylo málo infikovaných a jen velmi málo mrtvých.

Nekorektní petardy?

S teplým vzduchem a kvetoucími stromy nepřišel jen májový pocit, ale předčasná úleva. Koronavirus zeslábl a jako by nebyl. Pak se slavilo na Karlově mostě. Jako by se hokejisté po skvělé výhře opili.

Do dalšího zápasu pak nastoupili s rozvrácenou obranou, nepozorně, furiantsky. A soupeř všechny chyby trestal. Vláda nereagovala na prudký nápor nemoci začátkem září a nechala epidemii rozrůst do obludných rozměrů. Teď je znát, že i předvánoční uvolnění bylo přehnané a budeme za něj platit.

Byl to tragický rok. Spoustě obětí se nedalo zabránit, spoustě však ano. Plnou odpovědnost nese vláda. Jistě, byla v nesmírně složité a historicky nevídané situaci. Neplatíme si však vládu právě proto, aby dobře řešila složité situace?