Nohsledi zpěváka Daniela Landy zaútočili na Krajské hygienické stanice. Nikoli ještě kyji a vidlemi, nýbrž maily. Hygienici prý horlivě kontrolují platná nařízení o tom, jak se prokazovat v restauracích. Podle Landy zaslouží trest „v mezích zákona“.

Nedávno vyměřil soud roční podmínku Robertu Veverkovi, šéfovi časopisu Legalizace. Psal o tom, jak pěstovat marihuanu. Dle soudní stolice tak šířil toxikomanii.

Lze si to představit takto: laskavý čtenář si napsané zapamatuje. Obstará si příslušnou rostlinu a vypěstuje ji. Netoliko na tom. Bude se jí i omamovat.

Řekněme, že se hygienické stanice budou zabývat maily příznivců páně Landy, jak jim litera zákona ukládá. Nejenže nebudou mít čas na kontroly, to je to nejmenší. Nebudou schopny radit lidem, kteří se na ně obracejí. Nebudou trasovat nákazu. Nebudou ukládat a dohlížet na karanténu. To ohrozí zdraví a životy tisíců lidí. Někteří z nich zemřou.

Kdo je tedy společensky nebezpečnější? Veverka, nebo Landa?

A co naše dožívající vláda? Ta má dvojí metr sama na sebe. Vezměme platy. Opozice, která brzy přejme otěže, je jasně proti plošnému zvedání platů ve státní sféře. Přesto je Babišův kabinet zvýšil. Když jde o covid, je mnohem „vstřícnější“: Raději s ostřejšími opatřeními počkáme. Musíme se přeci dohodnout s těmi, kdo přijdou po nás. Přitom, jak vysoko je teď hřeben pandemické vlny, je jasné, že každý odklad přinese ztráty na životech.

Martin Komárek.
Babišův poslední boj

Sociální sítě jsou plné zpráv typu: „Nedávno jsem našel na ulici mrtvou paní. Právě šla ze třetí dávky očkování:“ Objevují se drastické případy údajných nešťastníků, které vakcína připravila o plodnost či potenci, nebo jim doživotně podlomila zdraví. Z obrazovek vyskakují falešné grafy s upravenými čísly o tom, kolik je v nemocnicích očkovaných…

Člověk, který schvaloval teroristické vraždění na Novém Zélandu, dostal od první instance šest let „na tvrdo“. V souladu se zdravým rozumem sice odvolací soud trest zmírnil na přísnou podmínku. Přece však šlo o nelidské sice, ale jen opěvování něčeho, co se stalo a nelze odestát. Ti, kdo vědomě šíří covidové lži na internetu, přispívají k tomu, že mnozí lidé zbytečně zemřou. S nevelkou nadsázkou je tedy můžeme považovat za slovní teroristy.

Před třemi lety zamítl ústavní soud stížnost Zdeňka Pfeifera. Ten nebyl spokojen s výší trestu za vědomé šíření viru HIV. Devět let bylo potvrzeno. Ti, kdo nenosí v době vrcholící epidemie roušku nebo respirátor, dostávají nanejvýš pokuty. Mnozí z nich, včetně bývalého prezidenta, ze sebe ještě dělají hrdiny a mučedníky. Pro starší pacienty je ale při tom koronavirus stejně nebezpečný jako HIV.

Martin Komárek.
Případ doktora Cimického

Bude mi nyní vytčeno, že vypjatě srovnávám nesrovnatelné. Že přeci každý ví, jaké jsou drogy zlo. A což teprv terorismus. A jak děsná je nemoc AIDS, vždyť na ni umřel i Freddie Mercury. A kdo ví, co to ten covid vlastně je. Nikdo přeci nemůže s jistotou říci, jestli to není kšeft farmaceutických firem. Spiknutí států, které si zkoušejí novou totalitu. A kdo zaručí, že jsou vakcíny bezpečné? Proč by se jinak tak tajemně skladovaly? Každý má přeci právo, lidské právo se proti něčemu takovému ozvat! To srovnáváš s podporou terorismu, ba terorismem samým, inkouste?

Inu ano.

Vrazi se také řídí nějakými informacemi a teoriemi, kterým věří. Myslí si, že bojují za lidstvo. Že vyjadřují svůj názor. Drtivá většina normálních lidí jim vytkne dvě věci: Ty teorie jsou pomýlené a jsou v rozporu s tím, co si myslí drtivá většina odborníků. A ta druhá věc: Terorismus ubližuje lidem.

Totéž se dá vytknout popíračům covidu, odmítačům roušek či odpůrcům očkování. To, co je v současné zmatené době považováno za názor, odsoudí budoucnost jako sobecké, bezohledné tmářství.