Čundry a s nimi spojená volnost je prostě bavily a o to víc nesnášeli nudný všední život, který tehdy vyplňoval většinu jejich času.

To platilo ovšem jen po dobu povinné školní docházky. Jakmile oba hoši trošku dospěli, a mohli si tudíž s vlastními životy nakládat více samostatně, chopili se příležitosti s maximálním úsilím.

Většinu času nyní pánové trávili potulkami po okolí rodného města a později i po celé republice. Naučili se přespávat jak v divočině, tak i na nádražích nebo v nejlevnějších ubytovnách.

Pár korun si vždycky nějak opatřili, uměli si připravit i kradenou slepici či králíka, a tak je nic nenutilo k tomu, aby pátrali po stálém zaměstnání. Jak čas běžel, naučili se Krapet s Honáčkem také „vypůjčovat“ si auta a „navštěvovat“ zahradní chaty a rekreační chaloupky.

Konec konců, když je venku ošklivě, taková chatička je velmi příjemným řešením, no a pokud se člověk chce dostat někam dál a nemá zrovna na vlak, potom je báječné smět se svézt autem. Však hoši přece auto neukradli na dobro, oni ho vždycky někde odstavili a dál šli po svých.

Na svou pohodlnost ovšem jednoho večera ošklivě doplatili. Když se stmívalo a Krapet ani Honáček neměli ponětí, kde v příslušném městě přespat, rozhodli se, že si vyjedou za město do některé chatové kolonie.

Jakkoliv většinou jezdili stodvacítkami a favority, tentokrát Honáčka popadla jakási furiantská pýcha a rozhodl se jet něčím lepším. Vybral si hezké audi, v němž nebylo vidět ani blikající světélko alarmu, a dokonce ani páka na volantu.

Kupodivu šlo všechno v pohodě a za chvíli se oba mužové vezli nejpohodlnější károu, v jaké kdy seděli, kousek nad město k chatám. Jaké bylo o necelé dvě hodiny později jejich překvapení, když do chaty, kde se zrovna chystali prospat, vtrhla policie s jakousi soukromou bezpečnostní službou v závěsu.

Teprve dodatečně pánové zjistili, že v některých dražších vozech sice nejsou klasické alarmy, ale zato jsou vybavené bezpečnostním zařízením, které v případě krádeže navede přes satelitní signál hlídací agenturu přesně ke kradenému vozidlu.

Na rok a půl pak oběma hochům skončila dobrodružství v divočině, zato si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak se žije psancům poté, kdy je dopadne ruka zákona.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z HRANICKA

Moje HranickoSportKulturaPodnikáníČerná kronika