„Teď se víc nataháme a jezdíme déle. V létě vezu třeba o polovinu zásilek méně než dnes,“ porovnává předvánoční shon s klidnějším obdobím.

První zastávkou na trase je průmyslová zóna v Pavelkově ulici na okraji Olomouce. Tereza zkušeně objíždí jednu místní firmu za druhou, mezitím obvolává a obsluhuje i zákazníky ve zdejších ubytovnách.

Za odměnu i cukroví a víno 

Kurýrka si dává pozor, aby nepřijela pozdě, ale ani příliš brzy. Časové rozmezí v esemeskách, které svým klientům rozeslala, musí bezpodmínečně dodržet. To samé platí o doručovací adrese.

„Lidé si občas neuvědomují, že se nemůžu otočit a jet za nimi někam jinam,“ reaguje na ojedinělé stížnosti na neochotu řidičky nebo pozdější předání zásilky.

Většinou se ale setkává s milými osobami. Prosincové jízdy, zejména ty před Štědrým dnem, tak pro ni mohou mít i určité výhody.

„Zákazníci mi dávají cukroví, od firem dostávám víno. Jsou rádi, že jim to stihnu dovézt do Vánoc,“ culí se pracovitá slečna.

Jakmile z auta zmizely balíky určené pro Olomouc, šoférka pokračuje dál mimo město. Přes Bystrovany, Velkou Bystřici, Mariánské Údolí, Hlubočky, Mrsklesy a Posluchov do Hrubé Vody, odkud se vrací k depu. Cestou ještě vyzvedává takzvané svozové zásilky.

Rekord? 160 zásilek za den

Přesně jak Tereza předpověděla, před 17. hodinou má padla.

„Pro mě byl letos nejhorší listopad, to jsem se vracela až večer. Kvůli druhé vlně covidu jsme od září v zápřahu. Rozvážela jsem plínky, granule pro psy nebo i potraviny, třeba velká balení oleje a mouky,“ poukazuje na zvýšený počet nákupů prostřednictvím internetu.

Za den v minulosti doručila i 160 zásilek, což je její dosavadní rekord.

Tempo rozvážky si může každý přizpůsobit, právo má i na obědovou pauzu.

„Já si to v systému nastavuji tak, abych to měla co nejrychleji za sebou. Máknu si, do pěti lítám, ale aspoň mám dřív hotovo,“ vysvětluje Tereza Berzédi, která začala řídit ve svých 17 letech a vlastní i papíry na traktor.