Co bylo při první vlně koronaviru z vašeho pohledu nejtěžší?Logo: Co nám covid vzal, co nám covid dalZdroj: Deník

Situace kolem koronaviru byla velmi náročná pro všechny složky integrovaného záchranného systému Olomouckého kraje, nejen pro krizové řízení. Nejtěžší to pro nás bylo ve chvíli, kdy se řešilo uzavření oblastí Litovel a Uničov. Opatření, která v uzavřené oblasti musela krajská hygiena nastavit, byla ještě o něco přísnější, než tehdy nastavoval stát ve zbytku republiky. Jedním z největších problémů na jaře byl také nedostatek ochranných prostředků. Ty tehdy nebylo možné sehnat nikde. Kontaktovali jsme různé dodavatele pracovních potřeb a sháněli roušky, respirátory a další ochranné pomůcky. Byli jsme rádi za jakýkoli materiál, který nám byl dodán. Většina nakoupených respirátorů pak putovala zejména do sociálních služeb.

Jak krajské krizové řízení v tom nejnáročnějším období fungovalo?
Oddělení krizového řízení má šest zaměstnanců. Do práce jsme chodili brzy ráno, končili jsme kolem půlnoci. Když se zavírala do karantény Litovel a Uničov, museli jsme fungovat téměř nonstop. Nikdo pořádně nevěděl, co se bude dít. Ze začátku jsme byli v práci prakticky pořád. Během prvního týdne přečetl každý z nás kolem 1 600 e-mailů, všechny informace z nich jsme museli ´přetřídit´. Každý, kdo měl ruce a nohy, připravoval materiály a podklady. V jarní vlně jsme pracovali ve dvou směnách, střídaly se týmy A a B, abychom z toho náporu nezkolabovali. Fungovali jsme v sídle olomouckých profesionálních hasičů. Kdyby na jaře nebylo pomoci hasičů, tak bychom to všechno zřejmě vůbec nebyli schopni zvládnout. Kolegové z jiných krajů byli později, když jsem jim pak předávala naše zkušenosti, překvapeni obrovským množstvím činností, které jsme museli zvládnout ve dnech, kdy byla uzavřená Litovel a Uničov.

Ilustrační foto
Kdo obstál za korony? Nikdo, Babiš, Vojtěch... Ptali jsme se v ulicích Olomouce

Olomoucký kraj letos bohužel není krizových situací ušetřen. Na jaře přišla první vlna koronaviru a karanténa Litovle a Uničova. Začátkem června smetla několik obcí včetně Šumvaldu blesková povodeň. Velká voda pak přišla znovu, v druhé polovině října, stejně tak následovala i druhá vlna koronaviru…
Letos jsme si doslova sáhli na dno. Byl to ten nejnáročnější rok, jaký jsme zatím zažili a byl velmi vypjatý. Zároveň jsme se snažili z jarní vlny koronaviru co nejvíce poučit. Společně s hasiči jsme upravili krizový plán a nastavili jej tak, aby obsahoval všechna poučení z toho, čím jsme si všichni prošli. Čeho si moc vážím, tak lidí, se kterými po celou tu dobu spolupracuji. Nesmírně si jich cením. Jsou ochotní udělat pro zvládnutí těžké situace opravdu maximum. Není to jen o pracovnících oddělení krizového řízení. Scházíme se také s hasiči, krizovým štábem nemocnic, armádou, policií a dalšími záchrannými složkami. Nikdo z nich nikdy neřekl, že něco neudělá nebo že ho něco nezajímá. Je až neuvěřitelné, jak jsou všichni tito lidé ochotní udělat maximum pro to, aby situace v kraji byla opravdu zvládnutá. Armáda, hasiči, policisté, sociální služby, školství, záchranáři, nemocnice jsou ochotni kdykoliv pomoc.

Co vám osobně covid dal a vzal?
Dal nám neuvěřitelnou sílu, že to společně opravdu zvládneme a že ´jedeme´ všichni společně v té naději. Hodně nás to všechny stmelilo, až neuvěřitelně. Co mi covid vzal? Na to se těžko odpovídá. To tak úplně přesně nevím. Vždycky jsem si dokázala představit, že se situace zlepší a někam dál se to zase posune a bude líp. Ale teď vidím na lidech kolem sebe zoufalství i beznaděj, že někdo pořád něco zavírá a zase omezuje a vidím i dopady, jaké to má na podnikatele a živnostníky. Ti zažívají těžké chvíle stále. My jsme zde proto, aby nezkolaboval celý ten systém, aby fungovalo například zdravotnictví. Aktuálně řešíme to, jak posílíme odběrová místa, aby se pomohlo nemocnicím, tady nyní pomáhá velkým dílem jak armáda, tak hasiči. Neustále odpovídáme na stížnosti lidí, kteří se nedostali na odběr na antigenní testy. Všech stěžovatelů je mi upřímně líto. Oni totiž vůbec nevidí ty zdravotníky na druhé straně, vždyť to jsou také jenom lidi. Každému, kdo si stále na něco stěžuje, bych přála, aby si sami zkusili pracovat alespoň pár hodin v odběrovém centru nebo v nemocnici. Všichni zdravotníci a záchranáři mají můj nesmírný obdiv v tom, co všechno ještě zvládají a dělají.

Co by se, podle vašeho názoru, ještě mohlo v systému zlepšit? Je potřeba například posílit kapacity nemocnic v kraji?
Krizové štáby nemocnic se pravidelně scházejí, reagují na aktuální situaci a řeší vznikající problémy. Navzájem si vycházejí vstříc a když se někde naplní kapacita, tak se mezi sebou domluví a péči o pacienty zajistí jinde a převezou je do jiné nemocnice. Zlepšit by se ale určitě měla situace s odměňováním studentů středních a vysokých škol, kteří vypomáhají v nemocnicích či sociálních zařízeních. Pomocný personál letos hodně chyběl, nedalo se to všechno ´pokrýt´armádou. V našem kraji jsme ve druhé vlně vydali 720 pracovních příkazů, což znamená, že právě tolik studentů pomáhalo nemocnicím a sociálním zařízením, aby se situace zvládla a péče o všechny potřebné lidi byla zajištěna. Mnozí z těch studentů doteď vůbec neví, kdy dostanou zaplaceno.