K tomu měl být asistentem u reprezentace do 18 let a taky se chystal dokončit studium profilicence UEFA, která by mu v budoucnu Logo: Co nám covid vzal, co nám covid dalZdroj: Deníkmohla umožnit trénovat na té nejvyšší úrovni. První dva závazky mu ale pandemie koronaviru a s ní spojená omezení pořádně nabourala. Na druhou stranu vše zlé je pro něco dobré. A tak mu zbyl dostatek času na studijní finiš.

„Je pravda, že jsem měl díky pandemii o trochu víc času. Studium nebyla úplně legrace. Na druhou stranu jsem přesvědčený, že bych to zvládl tak jako tak,“ usmál se Janotka, který už se po třech letech cítí být pomalu připravený k dalšímu posunu v trenérské kariéře.

„Věřil bych si, na druhou stranu jsem rád tam, kde jsem. Nechávám věcem volný průběh,“ řekl osmatřicetiletý vítěz poháru se Sigmou z roku 2012.

Studium je zdárně za vámi, tak je to velká úleva?

Rozhodně. Po těch dvou letech se člověku opravdu uleví, že to má za sebou. Před pár dny jsem si byl v Praze pro diplom. Jsem rád, že už ho mám doma, i když razítko pomalu ještě nestačilo zaschnout (směje se).

Co pro vás vlastnictví profilicence UEFA znamená?

Dává mi výhodu, že už nemám limit, pokud by přišla nějaká nabídka.

Přemýšlíte nad posunem dál? U devatenáctky jste tři roky.

Mám to nastavené tak, že to neřeším. Nechávám tomu volný průběh. Pokud se něco zajímavého objeví, tak se budu rozhodovat až potom. Jsem rád, že jsem tam, kde teď jsem, i když studovat jsem šel pochopitelně s tím, že chci být připravený na různé další možnosti. A to teď jsem.

Věřil byste si na další krok? Třeba posun k dospělým?

Věřil. Ale na druhou stranu je mi jasné, že jako trenér se pořád potřebuji učit a ještě udělám hodně chyb. U dorostu je přece jen větší prostor se trochu otrkat.

Při hráčské kariéře jste zvládl vystudovat vysokou školu. Přesto jste v rozhovoru pro klubový web vtipkoval, že jste musel hlavu do studia trochu nastartovat.

Hlavu zaměstnávám každodenně i v práci. Studijní režim je ale přece jen něco jiného. Na vysoké škole jsem byl na přijímání nových informací zvyklý. Dostáváte jich tam hodně, ale pravidelně, byl jsem zvyklý se učit průběžně. Jakmile z toho vypadnete, není to jen tak nakopnout se zpátky. Nebylo to tedy z nuly na sto okamžitě (směje se).

Pomohl vám se snazším dokončením studijních povinností covid, který většinu fotbalového programu zastavil?

Určitě ano, i když věřím, že bych to zvládl i za normálního provozu. Když se do něčeho pustím, tak to dělám pořádně. Byl jsem připravený na to, že všechno zvládnu. Plnohodnotně se věnovat Sigmě a U19, stejně tak být asistentem u reprezentace U18 a k tomu studovat. Hodně mě mrzelo, že třeba reprezentační srazy odpadly. Je ale pravda, že studiu jsem pak mohl věnovat víc času.

Vašim svěřencům ale epidemie spíš brala. Především čas, který by mohli strávit na hřišti, že?

Kluci jsou tím ohromně bití. Na hřišti nemohli trávit potřebný čas a to už jim nikdy nikdo nevrátí. Ať už ten, který mohli věnovat svému rozvoji v rámci tréninku, nebo tím, že by hráli někde sami ve svém volném čase. To je ta nejlepší varianta rozvoje dovedností. Je to věc navíc, která je pak třeba může i zvýhodnit oproti ostatním.

Z nejstaršího dorostu už je poměrně blízko k profesionálnímu fotbalu. Jak jste řešili trénink v devatenáctce?

Celé to bylo individualizované. Kluci dostali plány složené z běhů, posilování a kompenzačních cvičení. Snažili jsme se to udělat tak, aby to mělo smysl a pokud možno pestré. Trochu se nám uvolnily ruce, když dostali povolení trénovat profesionálové. Několik hráčů v dorostu už smlouvu má, takže jsme mohli naskočit v omezeném počtu. Pořád jsme ale měli tým rozdělený, protože někteří kluci museli jet dál individuálně. Až když byly povolené skupinky, tak se i tito kluci dostali na hřiště. Bylo to pro ně hodně důležité.

Dají se najít na tom, že fotbal se takovou dobu zastavil, i nějaká pozitiva?

Snad v tom, že program v našem režimu je poměrně náročný. Kluci ráno vstanou, jdou do školy, ze školy hned na trénink a večer jedou domů. Může se stát, že fotbalem třeba mohou být až přehlcení. I když záleží na tom, jak je každý nastavený. Teď volný čas mohli na druhou stranu využít i k tomu, že si od neustálých povinností trochu odpočinuli. Rozhodně to pro ně musela být velká změna.

Bylo po návratu k tréninku cítit velké natěšení?

Nadšení bylo obrovské. Byla to pro všechny po tak dlouhé době skvělá novinka a možnost vrátit se k tomu, co mají rádi a co je baví. I já sám se těším, až bude možnost jít si zahrát třeba malou kopanou. My tedy netrénujeme a všechny zápasy jsou teď zrušené. Ale až se zase bude moct hrát, tak si tam rád zajdu vyčistit hlavu.

Tomáš Janotka o studiu profilicence

„Otevírá se jednou za dva roky. Už z toho, že jsem byl ke studiu přijat jsem měl velkou radost.Bývá tam velký nával.“

„Věnuje se všem aspektům fotbalu. Je tam psychologie, anatomie, fyziologie, management… Cílem je, aby absolventi byli připravení vést jakékoliv kategorie. První rok jsme se věnovali mládežnickým kategoriím od přípravek až po dorost. Až druhý rok byl věnován profesionálnímu sportu.“

„Je to výhoda, že člověk zažil vrcholový fotbal na vlastní kůži. Na druhou stranu je daleko významnější je ta část, kde se naopak rozšiřují obzory. To, že někdo hrál ligu, neznamená, že bude i skvělý trenér.“