Změny v Sokole po únoru 1948

Po únorovém puči z roku 1948 pocítil jeho následky i Sokol. Pod komunistickým vedením začaly velké změny i v něm. Ještě se podařilo v červnu a červenci uskutečnit XI. všesokolský slet v Praze. Nové vedení státu v čele s Klementem Gottwaldem mělo zájem, aby slet vyzněl jako podpora všech jeho politických kroků. Sokolstvo, účastnící se sletového průvodu a hromadných sletových vystoupení, chtělo naopak projevit svou podporu odstoupivšímu a vážně nemocnému prezidentovi Edvardu Benešovi, což se mu podařilo.

To, co bylo předtím demokraticky zvoleno a rozhodnuto, to po dokonání únorového puče nedemokraticky měnily akční výbory Národní fronty ustavované ve všech organizacích a spolcích, tedy i v Sokole. V únoru se řešily změny v nejvyšších vedeních, v případě Sokola šlo především o změny ve vedení Československé obce sokolské (ČOS). Po XI. všesokolském sletu pak dorazily personální změny i do žup a jednot.

Sokolská župa Středomoravská–Kratochvilova patřila díky pevnému názorovému postoji Rudolfa Lukaštíka k těm několika župám ČOS, které se nechtěly jen tak snadno vzdát. Dokládá to i dopis, podepsaný tehdy stále ještě starostou župy br. Rudolfem Lukaštíkem a za jednatele též br. Viktorem Netočným, adresovaný bratrské Československé obci sokolské do Prahy s datem 21. srpna 1948.

Dopis se opíral o předchozí usnesení předsednictva župy a schůze starostů 59 jednot a poboček (z 62) v župě sdružených. Je v něm vzpomenuta roztrpčenost členstva župy nad soustavně vedenými útoky, ničím nepodloženými, proti Sokolstvu v tisku a rozhlase a nespokojenost nad tím, že předsednictvo ČOS jim nedokázalo samo čelit. Proto dopis požadoval svolání výboru ČOS, jeho sborů, náčelnictev a sboru vzdělávacího, aby se o těchto událostech mohlo po sokolsku pojednat. Současné předsednictvo již není schopno řídit příští osudy Sokolstva, neboť rezignovalo jeho šest nejvýznamnějších členů. Sokolstvo jedině prostřednictvím svého výboru v duchu stanov může dospět ke stanovisku a směrnici pro svou další činnost. Takový byl duch zmiňovaného dopisu.

Dva dny nato 23. srpna 1948 předvolala mateřská Tělocvičná jednota Sokol Přerov písemně br. Rudolfa Lukaštíka k projednání jeho vyloučeni. Lukaštík to odmítal a bránil se. Jeho obrana trvala až do konce roku 1948, neboť se odvolával. Nakonec v březnu 1949 vyjádřil písemně, že za daných okolností již sám netouží být členem své jednoty. Sokol během několika dalších let zanikl i podle jména. Tento krátký příklad ukazuje, proč sokolové po změně politických poměrů před třiceti lety činnost Sokola obnovili.

Počátek obnovy

Jeden z pamětníků, br. Zdeněk Tichý, který již zemřel, v Památníku Sokola Přerov z roku 1991 zachytil počátek obnovy Sokola před třiceti lety takto:

„Koncem listopadu 1989 jsem uslyšel v televizním vysílání krátkou výzvu všem bývalým členům Sokola, kteří mají zájem o znovuobnovení činnosti, aby se přihlásili do Prahy. Nestačil jsem si však napsat adresu, na kterou se přihlásit. Situaci zachránila má dcera Dagmar, která druhý den přišla k nám, a její první otázka směřovala k tomu, zda jsem včera večer v televizi slyšel o Sokole, a že má adresu – Praha 2, Perutská 30. Ihned jsem se přihlásil jako člen ČOS za Sokol Přerov, Župa Středomoravská – Kratochvilova.

Ve Zpravodaji č. 1 přípravného výboru Sokola – ČOS nám pak bylo sděleno, že činnost ČOS se obnovuje. A také, že ustavující schůze Sokola se bude konat v neděli 7. ledna 1990 ve Sjezdovém paláci v Praze. Připojena byla přihláška na ustavující schůzi a výzva k přihlášení i dalších zájemců o členství v Sokole. Členové Základní a rekreační tělesné výchovy (ZRTV) Spartaku Přerovské strojírny zájem neměli, ani členové sportovní gymnastiky. Bylo to pro mě velké zklamání. Během několika dnů se přihlásil br. Bohumil Domanský a tak jsem poslal přihlášky tři: Zdeněk Tichý, Dagmar Tichá, Bohumil Domanský. Později jsem se dozvěděl, že se přihlásil i br. Oldřich Bilík, místo kterého se však sjezdu zúčastnila ses. Radmila Domanská.

Dne 7. ledna 1990 jsme jeli do Prahy na sjezd ČOS. Je velmi obtížné popsat atmosféru ve sjezdovém paláci, kde se sjezd konal. Přivítala nás Kmochova dechovka hrající sokolské pochody. Mnozí bratři i sestry byli v sokolských krojích. V čele tribuny byl Mánesův sokolský prapor. Atmosféra připomínala nezapomenutelnou náladu XI. všesokolského sletu v roce 1948. Všichni přítomní byli pro znovuzahájení činnosti Sokola. Byly schváleny Prozatímní stanovy, zvoleno vedení ČOS a dnem 7. ledna 1990 byla obnovena činnost ČOS se sídlem v Praze.

Při zpáteční cestě vlakem se nás sešlo v kupé sedm účastníků sjezdu, my čtyři z Přerova a tři od Šumperka. Hned 11. 1. 1990 jsme se sešli v bytě ses. D. Tiché, abychom zvážili, jak dál. Přítomni byli bratři a sestry František Chmelař, B. Domanský, R. Domanská, D. Tichá a Z. Tichý. Dne 18. ledna proběhlo jednání v kanceláři tajemníka TJ Spartak PS mezi ním a zástupci připravujících obnovení sokolské činnosti (ses. Květa Břoušková, B. Domanský, Z. Tichý). Byla to první „úřední“ informace o snaze obnovit sokolskou činnost v Přerově. Tajemník nás informoval o schůzi výboru TJ Spartak se zástupci všech oddílů a odborů, na níž se jednalo o názoru na Sokol. Ten zněl: Nikdo do Sokola nevstupuje. Na schůzi náčelnictva ZRTV v únoru 1990 jsem podal informaci o ustavujícím sjezdu ČOS a navrhl, abychom jako celek vstoupili do Sokola. Tento návrh byl všemi členy zamítnut. Rovněž br. Domanskému se nepodařilo přesvědčit členy oddílu sportovní gymnastiky, aby se přihlásili do Sokola.

Už na den 19. ledna 1990 jsme svolali schůzku vytipovaných bývalých členů Sokola Přerov. Přítomni byli bratři a sestry Fr. Chmelař, Zd. Tichý, R. Domanská, D. Tichá, Ludmila Chytilová, Vladimír Tabery, Anna Široká, Oldřich Bilík, Drahomíra Váchová, ing. Jiří Skopal, Eva Tšponová, ing. František Simon, Hana Kratochvílová, ing. Miloš Přidal, ing. Vladimír Sklenička a Kv. Břoušková. Schůzi řídil br. Domanský, zprávu o ustavujícím sjezdu ČOS a snaze obnovit činnost přednesl br. Tichý. Tato schůzka byla prohlášena a odsouhlasena jako ustavující schůze přípravného výboru Sokola Přerov. Předsedou byl zvolen br. Tichý, místopředsedou br. Domanský.

Jako vedoucí oddělení mladších žáků ZRTV TJ Spartak PS jsem se dohodl se svými cvičiteli, že všichni vstoupí do Sokola a budou nadále vykonávat cvičitelskou činnost. Oslovování bratře a sestro bylo záležitostí jednoho týdne. Při následném pohovoru se cvičícími muži byl výsledek rovněž kladný – všichni vstoupí do Sokola Přerov.

Nová organizace Sokola v Přerově

Dne 30. ledna 1990 byla svolána veřejná schůze pro zájemce i bývalé členy, byly rozdány předběžné přihlášky a tak jsme získali první členstvo. Všichni souhlasili se svoláním ustavující schůze, která se uskutečnila 7. března 1990 v závodním klubu Přerovských strojíren. Schůzi řídil br. Karel Flegel, br. ing. Milan Geryk vyzvedl význam T. G. Masaryka a br. Ing. Jiří Skopal nastínil dějiny Sokola Přerov od jeho založení 4. května 1871. Přítomno bylo 95 účastníků. Po rozpravě byla provedena volba starosty, pro kterého hlasovalo 91 přítomných, čtyři se zdrželi hlasování. Starostou byl zvolen br. Zdeněk Tichý. Do výboru byli navrženi a zvoleni rovněž počtem 91 hlasů tito bratři a sestry: Místostarostka Ludmila Chytilová, jednatel ing. František Simon, náčelník Karel Flegel, náčelnice Anna Široká, vzdělavatel ing. Jiří Skopal, ekonom Bohumil Zich, zdravotník MUDr. Jaroslav Navrátil, pořadatel Oldřich Bilík.

Nastalo období, ve kterém byla každá rada vítaná. Přihlásili se mnozí členové, že dle potřeby vypomohou. Byla provedena registrace u ČOS, na Okresním národním výboru (ONV) v Přerově a byl založen účet u Komerční banky. Po dobu mé nemoci vedla a řídila činnost ses. Chytilová.

Proběhla jednání s tajemníkem TJ Spartak PS o uvolnění zasedací místnosti v sokolovně vždy v úterý a ve čtvrtek. Na vzájemných stycích s ČOS se podíleli bratři B. Zich, B. Domanský, ing. Jiří Skopal. Pravidelné úřední hodiny v zasedací místnosti v sokolovně obětavě a zdarma zajišťovaly sestry A. Škodová, B. Domanská, A. Rychtářová, B. Grmelová, D. Hanzlová.

Po čase došlo ke změnám ve výboru: Místo br. ing. Františka Simona se stala jednatelkou ses. Eva Tšponová, místo br. Karla Flegla se stal náčelníkem ing. Jaroslav Skopal. Do výboru byli kooptováni bři B. Domanský, A. Zimmermann a F. Chmelař.

Při přípravě výroční konference odboru ZRTV Spartaku předseda odboru br. Vladimír Tabery prohlásil, že dnem 31. 12. 1990 končí činnost v ZRTV a začne pracovat v Sokole. Po určitém váhání se k němu přidaly všechny vedoucí ženských složek. Na výroční konferenci ZRTV byl odhlasován přestup do Sokola, jen čtyři členky se zdržely hlasování. Sokol Přerov tímto přestupem získal 365 cvičících. Přispívajících členů bylo 63. Od 1. ledna 1991 vstoupil do Sokola i oddíl sportovní gymnastiky v počtu 42. Celkový stav od 1. února 1991 činil 470 členů (včetně žactva a dorostu).“

Zde končí mírně zkrácené vzpomínky br. Zdeňka Tichého.

Vzpomínky Bohumila Domanského

Jiný pamětník, br. Bohumil Domanský si vzpomíná, že pražské ústředí ČOS opakovaně připomínalo, abychom vytvořili Okresní výbor ČOS, přičemž podmínkou byly nejméně tři jednoty v okrese. On sám pak byl tímto úkolem pověřen. Společně se ses. L. Chytilovou, ses. H. Kratochvílovou, bratry Vladimírem Fabiánem, Z. Tichým a dalšími svolali schůzi, na kterou se dostavilo jen několik zástupců jednot ČSTV. Navštívili pak několikrát Sokol Říkovice a Sokol Vlkoš, kde pro přechod do ČOS byl určitý zájem.

Dne 14. prosince 1990 se uskutečnila v Přerově ustavující schůze Okresního výboru ČOS za účasti zástupců Sokola Přerov, Horní Nětčice, Říkovice, Vlkoš a Brodek u Přerova. Jeho předsednictvo bylo zvoleno ve složení starosta br. Bohumil Domanský, místostarosta br. ing. Vladimír Dvořák, místostarostka ses. Ludmila Chytilová, vzdělavatel br. Lubomír Rychtář, jednatelka ses. Vojtěška Weigelová, náčelník br. Vladimír Fabián, náčelnice ses. Hana Kratochvílová, hospodářka ses. Dagmar Tichá a zdravotník br. MUDr. Vladimír Blaha.

Sjezdu ČOS volených zástupců v lednu 1991 se z Přerova zúčastnili br. B. Domanský, br. B. Zich, ses. Eva Tšponová a ses. Vojt. Weigelová. Sjezd rozhodl o obnovení sokolských žup, schválil úpravu stanov a vyhlásil konání XII. všesokolského sletu na r. 1994.

V únoru 1991 byla obnovena Sokolská župa Středomoravská – Kratochvilova se sídlem v Přerově. Její předsednictvo bylo vytvořeno z Okresního výboru ČOS. Postupně a velmi pomalu se přidávaly další jednoty – v roce 1996 jich bylo 16.

To vše si uchoval ve vzpomínkách a ve svých záznamech br. Bohumil Domanský.

Navrácení budov a majetku

Sokol v minulosti vždy vlastnil majetek, který mu sloužil k tělocvičné, sportovní a kulturní činnosti. Jeho vrácení upravovaly nové restituční zákony. Dá se říci, že teprve navrácením sokoloven a hřišť do vlastnictví obnovených tělocvičných jednot se proces obnovy Sokola po roce 1990 dal považovat za fakticky ukončený. Nebylo to jednoduché, což ukazuje i případ obnovené Tělocvičné jednoty Sokol Přerov.

V souladu se zákonem č. 173/90 Sokol Přerov požádal Spartak o vrácení majetku dopisem ze 30. srpna 1990. Spartak předání odmítl, proto naše jednota v září 1991 požádala Krajskou arbitráž o vyřešení případu. Jednání proběhlo 30. října 1991 a rozhodnutí znělo: „Spartak Přerovské strojírny je povinen vydat Sokolu Přerov nejpozději do 20. ledna 1992 veškeré pozemky, budovy atd.“ Při jednání dne 13. ledna 1992 Spartak sdělil, že podá odvolání proti arbitrážnímu rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR Sokolu Přerov začátkem roku 1993 sdělil: „Rozhodnutí Krajské státní arbitráže se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení …“

V březnu 1993 se konala valná hromada Sokola Přerov, která mě zvolila starostou. Přebral jsem po br. Zdeňkovi Tichém mj. i jeho agendu týkající se vrácení našeho sokolského majetku. Co se dál dělo, jsem v Památníku Sokola Přerov z r. 1996 zachytil takto:

„Nově zvolený výbor Sokola Přerov začal v roce 1993 hledat cestu, která by ukončila vleklou soudní proceduru a urychlila by převod sokolského majetku do našich rukou. Jednání s představiteli Spartaku ukázala, že oni uznávali řeč zákona 173/90, avšak z obavy, že budou ze sokolovny jednorázově vyloučeni, formou odvolání soudní jednání protahovali.

Ukázalo se, že pokud Sokol Přerov bude Spartaku garantovat nájemní formou dlouhodobé pokračování ve využívání prostor sokolovny a hřiště házené, může být formou dohody majetek vrácen dříve než ukončením stále se protahujících soudních jednání. Proto obě strany přistoupily k formulaci podmínek, za nichž by bylo možno dohodu o navrácení majetkových práv oboustranně odsouhlasit. Tento proces jednání Sokola a Spartaku byl úspěšně završen 31. srpna 1993, kdy podpisy představitelů naší tělocvičné jednoty a TJ Spartak PS byla Dohoda o navrácení majetkových práv stvrzena. Současně byla podepsána Dohoda o podmínkách další spolupráce, která zakotvila rozsah hodin nájmu pro sportovní oddíly Spartaku, které svým charakterem byly závislé na sokolovně, a též finanční podmínky, za nichž se nájem uskuteční.

Pronájem sokolovny Spartaku je za dané situace výhodný i pro nás. Stejně jako nájemné od středních škol za dopolední využívání sokolovny, tvoří i nájemné od Spartaku nezanedbatelný finanční zdroj, ze kterého čerpáme peníze na úhradu nákladů na teplo, elektřinu, vodu a na údržbu.

S radostí konstatuji, že prvé okamžiky vlastnictví sokolovny vyvolaly v mnoha členech tolik potřebnou iniciativu podílet se na jejím zvelebení, protože jsme vše převzali ne v nejlepším technickém stavu.“

Mohu ještě dodat, že aktivní sokolská činnost probíhala od roku 1990 bez vážných problémů a cvičitelské sbory se vyškolovaly a proškolovaly podle sokolských směrnic. V šestiletých cyklech se začaly konat okrskové a župní slety završované všesokolskými setkáními v Praze. První župní slet v Přerově po obnově Sokola se konal 5. června 1994 v Přerově na stadionu Spartaku.

Autor: Jaroslav Skopal