Já sama jsem pracovala v redakční radě almanachu ke 125. výročí a vím, jak obtížné a náročné bylo shromažďování podkladů pro seznamy absolventů, když jsme chtěli, aby to nebyla jen jména. K tomuto almanachu napsal výstižnou recenzi PhDr. Dušan Žváček CSc. mat. roč. 1952. Jeho básně najdete v tomto vydání. Redakční rada pracovala na sestavení almanachu více než dva roky a spolupracovala s komisí historie a dalšími členy profesorského sboru, většinou bývalými absolventy. Nebyla to práce lehká, většinou po nocích, ale výsledek se dostavuje do dnešních dní tím, že je to příručka velmi praktická, nezatížená poklonkováním vládnoucímu režimu a její majitel po ní rád sáhne a má ji stále po ruce, aby z ní mohl zjistit potřebné údaje. Je to dobré informatorium, které někteří absolventi nosí s sebou na pomaturitní večírky i po mnoha letech a glosují si v něm dodatky, které přináší doba. Většinou se jedná o úspěchy v práci, zaměstnání, rodinném životě a pokud je nám starším přáno přežívat v dnešním "koronavirovém" světě, nebo-li slovy Shakespeara v době "vytržené z kloubů", je pro nás nejsmutnější připisovat si křížky u jednotlivých jmen.

První almanach nese název "100 let českého gymnasia v Přerově. Chci podtrhnout slovo českého, protože přerovské gymnázium bylo třetím nejstarším českým gymnáziem na Moravě po Brně a Olomouci a vzniklo z vůle velkého nadšení přerovských českých vlastenců. Tehdejší vídeňská vláda odmítla návrhy na jeho zřízení, protože nepřála rozvoji českého školství. Město Přerov však otevřelo gymnázium jako městské a na vlastní náklady, které nebyly malé. Tento první almanach čítá skoro 300 stran. Autorem obálky je Jan Chmelař mat. roč. 1943. Druhý almanach má 255 stránek a autorem obálky, grafického listu a grafické úpravy je Pavel Stejskal, bývalý zástupce ředitele školy. Porovnat oba almanachy a napsat seriózní recenzi je docela lákavé téma pro případnou studentskou diplomovou práci, zejména pro absolventa. První almanach je samozřejmě silně poplatný své době, jinak to ani nešlo. Původní zdravice a blahopřání jasně dokladují nesvobodnou dobu totality, kdy si každý nemohl dovolit veřejně zavzpomínat na svá studentská nebo kantorská léta strávená na škole. Přesto došlo k cenzuře, za což byl ředitel školy kritizován a přinucen dodatečně vypustit jeden odstavec ze vzpomínkového příspěvku generála dr. Karla Janouška, absolventa z r. 1912, který působil za II. světové války generálem a maršálem našeho letectva v Anglii. Ředitelství školy jej dokonce vyzvalo k napsání vzpomínky, což bylo v té době docela odvážné. "Odměna" přišla zanedlouho, poté co byl vytištěn, svázán a částečně vyexpedován. Inkriminovaná stránka byla vyřezána a zaměněna stránkou s kratším textem. Tak se stalo, že já jsem obdržela jako profesorka jeden z prvních výtisků v plném znění zdarma a můj manžel, jako absolvent, si zakoupil almanach o odstavec kratší, takže máme oba. Vše se dělo tajně, takže napříkladv já jsem se to dozvěděla až jsme začali pracovat na druhém almanachu.

Historii stoletého gymnázia popisuje ředitel PhDr. Fr. Sedláček podrobně včetně jedné celé stránky s přehledem použitých pramenů a lieratury. Byl ředitelem školy od roku 1962 až do 1990, kdy odešel na penzi do Prahy. Přežil všechny snahy totalitního režimu zrušit gymnázia jako ústavy, které vychovávají "bílé límečky" a jsou odtrženy od života. Sám to kriticky hodnotí ve svém almanachu na straně 64. Svůj historický  výklad až do jubilejního roku 1970, což byla léta tvrdé normalizace za přítomosti okupačních vojsk Varšavské smlouvy, uzavírá slovy: "Do druhé stovky svého trvání vchází škola opět s tradičním a pěkným názvem, s novým zákonem o gymnasiích a se stoletými zkušenostmi z pedagogické a výchovné práce. To všechno nezaručuje však samo o sobě kvalitativně vyšší stupeň než dřívější gymnasium nebo nedávná střední všeobecně vzdělávací škola. I po 100 letech totiž zůstávají stále pravdou slova prvního ředitele Jakuba Škody, že každou školu dělají lidé, nikoliv statut." Almanach ke 125. výročí má obdobnou strukturu, ale v době posttotalitní liberálně naladěné době je laděn studentsky až někdy "recesisticky". Ředitel školy Mgr. Z. Netopil nastavil laťku svým netradičním úvodem a přáním škole do dalších let života. Redakční rada vysvětlila problémy se sestavováním seznamu všech absolventů a omluvila se za případné chyby. Dalšímu almanachu, který by měl vyjít ke 150. výročí radí jak na to, aby byl dokonalejší. Bohužel, almanach k letošnímu 150. výročí nevyjde, a když nepřijde další pohroma typu koronavirus, necháme se překvapit připravovanými vzpomínkovými akcemi, které proběhnou na podzim tohoto roku, tedy přesně 150 let poté, co první přerovští gymnazisté zasedli do školních škamen a započali své studium.

Libuše Geryková, bývalá vyučující GJŠ