Kliknutím zvětšíteA pak – poslední dobou v něm přibyly nejen křesťanské symboly, ale hlavně – květiny – které té celkové výzdobě dávají opravdu punc!! Trochu mi vadí po obvodu ale dřevěná křížová cesta, 14 zastavení je nevhodně umístěno a materiálem se do těchto prostor nehodí vůbec!
S rodiči jsme jako děti chodívali každou neděli do kostela na mši svatou – byla nám v něm ale hrozná zima a kouřilo se nám tam taky od úst. Z nudy jsme kolikrát hleděly do stropu – moc se nám na něm líbili krásní baculatí andělíčci – tehdy jsme my děti neměly o baroku ani potuchy a že se jedná o stropní fresky taktéž!
Vzpomínám, že pan farář nebo také i náš laskavý starý pán katecheta kázal na patře z kazatelny, která je dnes patrně nevyužívaná? Taky po stranách na kůrech (nyní zasklené) se modlili, ale i zpívali hraničtí občané – kostel býval zcela plný!
A za zády nám nad hlavami hrála jemná a procítěná hudba náročného a velmi složitého hudebního nástroje = varhan. O Vánocích jsme pak s rodiči chodili ještě do vedlejší kaple vlevo od oltáře (dnes tam sídlí úklidové skupinky ochotných žen) házet dvěma černouškům v betlému drobné mince.
V současnosti jsou ale stropy kostela už mnoho let ke škodě nás všech zabíleny. A je to fakticky s podivem, když se všude vynakládá tolik peněz na obnovu památek !! viz link = z 19. května letošního roku: Restaurátoři v kostele v Javorníku zachránili unikátní fresky a malby.
Hlavně, že se u nás v Hranicích – např. z participativního rozpočtu – budují pořád jen a stále jen jednostranně samé sportovní vymoženosti, které stejně zůstávají uzamčeny za plotem!! Copak si toho vůbec nikdo nevšímá, že navrhujícím chybí fantazie??
S náměstím po rekonstrukci spokojeni stejně nejsme, tak aspoň náš kostel, který je výrazný a náměstí překrásně dominuje, by tedy mohl doznat změn ještě k lepšímu a stát se zajímavějším!! Co na to kompetentní? Ano, vím – jedná se přece jen o církevní stavbu, ale myslím, že nejen Město, ale i památkáři můžou 260 let staré krásné památce pomoci, nebo ne?
Jó, vzpomínám si i na hodiny náboženství ve škole U fary. Musel to být tehdy asi nepovinný předmět. Navštěvovali ho jen krátce přihlášení žáci do té doby, než skončilo úplně…. Na otázku proč? jsem dostala právě od pana katechety odpověď, že nás bylo málo.
Až po ukončení ZDŠ a zvládnutí zkoušek na střední školy jsme se doma dozvěděli, proč vlastně náboženství skončilo. Ještě na 1. stupni základky byli rodiče učiteli vyzváni, pokud prý chtějí, aby jejich děti studovaly, musí je z náboženství odhlásit.
A ti žáčci, kteří tehdy při mších třeba i ministrovali, pak ty problémy skutečně měli. Ale stejně kdosi odvážný z naší třídy těsně před zkouškami zorganizoval večerní návštěvu kostela při Májové mši, kam nás malá skupinka zašla… A po dalších pár letech, ještě stále v totalitě, jsem tam – ale opravdu s malou dušičkou – křtila naše děti, a to ne jednou!!
No, aspoň jednu úsměvnou vzpomínku ale přece mám: spolužačka, jejíž otec byl vojákem z povolání, s námi celých 9 ročníků nechodila – odstěhovali se a stěhovali se dál po republice.
Když jsem ji po víc jak 40 letech už jako důchodkyni našla a pozvala na školní setkání, při procházkách Hranicemi se mi svěřila, jestli vím, co nám hrozně záviděla?? Byla jsem fakt dost zvědava, co jí dlouhých 50 let??!! tak trápí?
V hodinách náboženství jsme totiž do sešitků dostávali několikabarevná razítka svatých (razítkovací poduška byla zabarvena 3 – 4 barvami napříč vedle sebe: např. fialovou, žlutou a zelenou).
Tak tohle nosila Dana půl století v hlavě?? Ale i přesto, že s námi do náboženství nemohla chodit, po tolika letech absence Hranic (žije na západu Čech) projevila velké přání – do našeho kostela se podívat. Vyhověla jsem jí a spolu jsme tam zašly.
Hana Dostálová
57
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
