Od mládí mě to táhne tímto směrem, láká mě ono všudypřítomné tajemno a krásná, syrová a drsná příroda Oderských vrchů.

Ve zdejších kopcích i hlubokých údolích, voňavých lesích i na březích zpívajících vod najde poutník samotu i léčivý klid. Snad jen stále vanoucí vítr, tak typický pro náhorní roviny tohoto kraje, bude provázet tok jeho myšlenek.

Vraťme se tedy do jednoho nedělního odpoledne a přenesme se ke kostelu v obci Luboměř nedaleko městyse Spálova.

Stačí se vydat po svých polní cestou směrem do údolí Lipenského potoka a už za první zatáčkou se vám naskytne pohled na krásnou usedlost, samotu uprostřed polí a luk, Nový Dvůr.

V dávných dobách panský ovčín slouží nyní k rekreačním účelům. Musím přiznat, že trochu závidím majiteli. Pokud totiž existuje genius loci, zde jej najdete skutečně v míře vrchovaté.

Pozorný čtenář si možná vzpomene, že jeden Nový Dvůr jsme již na našich toulkách navštívili.

Bylo to arboretum nedaleko Opavy, s nádherným parkem plným azalek a rododendronů a také s krásným zámečkem, s nímž se ovšem zdejší usedlost klidně může měřit.

A fotografie samotného dvora a okolní přírody mi snad dosvědčí, že do našeho seriálu toto místo oprávněně patří. Necelé čtyři kilometry loukami v okolí a máte hlavu vyčištěnu, starosti a trable všedního dne jsou ty tam nebo aspoň hezky daleko.

Být ovšem ve zdejším kraji a nenavštívit jeden z nejmenších větrných mlýnů, to by byl pomalu hřích.

Přesun do Spálova a krátká procházka k bíle zářícímu Balerovu mlýnu určitě stojí za to. Zvláště, když se vám naskytne pohled přes jeho lopaty na slunce sklánějící se k obzoru a na stíny malované paprsky na zdi kruhové stavby.

Zajímavé je i srovnání s moderní a určitě impozantní, nedaleko Luboměře stojící turbínou poháněnou silou větru. Nemohu si pomoci, ale ten starý mlýn se mi líbí určitě víc.

Spálovský kostel, park a rybník u zdejší školy, jsou pak už jen hezkým završením jednoho říjnového nedělního toulání.

Slovy klasika: „Bylo to takové uvolněné poetické odpoledne.“

Karel Machyl