Ježíšovo pole

Protrhané stěny duše
němě vykřikují bolest,
do doby než Mučednictvo
ustoupí od Ježíšova pole.

Zde půdu hnojí živé kosti
Tovaryšů i Pacholků,
poslušných oveček,
ale i bečících králů.

Tam, v dáli - za pahorky Loučení,
spatřili nebojácní sedláci,
(před západem slunce)
po Ježíšových skráních
kráčet průvod svatých nebožtíků
se svým Stvořitelem
v rozpolceném čele.

Šel z nich strach,
ale sedláci byli
za dobro s katolickou vírou.

Nebáli se,
tak jako se dobrotivý člověk
nebojí zlých myšlenek…

Tomáš Přidal