Zvučným přivoláním tmy
svléknou se letmé polibky
do vlahé letní noci;
v příjemném souzvuku,
po kterém se zastaví
čas do pohádkových pyramid.

Urozená tmavá modř
vykresluje cestičky hvězdám;
stříbrným světluškám,
jež za úsvitu čekají
v nejmilejší dobrotivé duši.

Hvězdami nám
nejbližší dávají lásku;
Ti, kteří nám to, bohužel,
již nemohou říci osobně,
leč v našich srdcích
žijí napořád…

Polibky letní noci
s námi zanechávají
stopy, které tu zůstanou;
věčné, neblednoucí.

 
Po nás, v nás,
i mimo vesmírný prostor;
v enklávách reality,
v nichž se vyřčené slovo
dokáže přeměnit v prach.

V prach hvězd,
setřený milionem polibků,
během vytrvalosti zamilovaných;
polibky oné krásné letní noci,
upomínající na lásku pro nás všechny.

Tomáš Přidal