Divadlo přes zimní období mělo u nás ve Skaličce vždy místo. Vzpomínám, jak jsem před padesáti lety vybíral otci dvacet korun od účastníku zájezdu do Olomouckého divadla v Hodolanech a již před dvaceti roky přijížděli do Skaličky přátele s divadlem z Dřevohostic a po založeni divadla Ventyl v roce 2011 hrají i oni u nás ve Skaličce.
Po sobotním představeni přemýšlím, zda je pravda, že divadlo přes zimní období má své místo ve Skaličce.
Před padesáti roky všichni pracovali v zemědělském družstvu, ráno a večer ve stáji nebo na poli a do divadla se těšili. Cestou z divadla se zastavili na večeři a každoročně na Mezinárodní den žen společně v Daskabátech u Matesa.
Dnes divadlo přijede za námi do Skaličky, která se změnila počtem obyvatel a na Nový začátek nepřijde ani tolik spoluobčanů, jako jezdívalo do Hodolan. Francouzská komedie bavila všechny přítomné od starších děti až po nás důchodce.
Připomenu děj komedie. Catherine je silná, úspěšná, emancipovaná žena, která drží všechno pevně ve svých rukách. Je už dva roky rozvedená a vychovává sama svou šestnáctiletou dceru Sáru. Pubertální Sára hledá lásku na celý život, ale zatím zažije jen řadu zklamání. Ve své matce nenachází oporu, jakou by si představovala. Vyčítá Catherine, že je tvrdá, bezcitná a bez srdce.
Catherine se své dceři rozhodne dokázat pravý opak, a proto k nim domů na Štědrý večer pozve bezdomovce, kterého najde před jejich dveřmi, aby s nimi sváteční den strávil. Setkání s bezdomovcem Michelem změní život jak Sáře, tak hlavně Catherine, a započne se nečekané dobrodružství.
Tato komedie byla báječně podána Vlastou Chalupovou, Kamilem Štroncerem a Soňou Skálovou a pohledem na přítomné diváky bylo vidět, že některé chvíle děje prožívaly samy, jako dcera a matka.
Rok teprve začíná a občané Skaličky v lednu měli zajímavé přednášky,v únoru báječné divadlo a ještě než nastal půst, bylo vodění medvěda a další sobotu pochovávání basy v sokolovně.
František Pavlík
