Ti z vás, kteří čtou moje příspěvky a sledují fotografie, jistě ví, že mám pro kraj moravských Sudet jakousi slabost a příroda i historie osídlení a soužití etnik mě zajímá.

I tady, skutečně kousek za humny, se dostáváme na bývalou jazykovou hranici, která od sebe pomyslně a v době protektorátu i skutečně oddělovala německy mluvící obyvatele obcí, jako byl Boňkov (Punkendorf) nebo Středolesí (Mittelwald) od obcí s převahou českého etnika, jejichž příkladem může být v této oblasti třeba Radíkov.

Pár dní jsem přemýšlel, jak širokou oblast do příspěvku zahrnout. Od rozcestníku pod Boňkovem se dá totiž vyrazit podél potoka dál údolím, také však po červené nahoru na Boňkov nebo po stejné barvě opačně, po nově upravené lesní cestě, přímo k Radíkovu.

Turista ale není odkázán jen na značené turistické trasy, celá oblast je protkána řadou lesních a polních cest a v době, kdy téměř všichni máme v mobilech mapovou aplikaci, je mnohem snazší se v krajině pohybovat, sledovat svoji polohu a plánovat si délku tras.

Údolím, proti proudu Bradelného potoka, se cesta stále mírně zvedá a umožňuje na několika místech odbočení na jednu i druhou stranu.

Dostanete se tak třeba do malebné osady Michalov, patřící dnes k Potštátu, s krásnou zvoničkou a studánkou ve svahu nad lesem nebo také až do Středolesí.

Odtud se dá pokračovat pěknou cestou dál loukami a pastvinami přes Kouty (Winkelsdorf) až do Boškova (Poschkau), místní části Potštátu (Bodenstadt). Ten byl dříve také většinově německý a pokud vás zajímá historie, určitě jej navštivte.

V okolí Boškova a Potštátu se už sice dostáváme mimo oblast dnešního povídání, ale krajina je tady skutečně nádherná, což fotografie z těchto míst dokládají.

Pokud nechcete putovat kolem vody, můžete od rozcestníku cest pod Boňkovem vyrazit nahoru přímo do Boňkova a podél hezky udržované kapličky nad obcí pokračovat po červené až do Michalova a dále pak třeba až do Potštátu.

Dá se však vystoupat i opačným směrem na Radíkov, kde cesta kolem krásných kamenných stodol přivede návštěvníky až ke golfovému hřišti. Od něj vás několik cest dovede buď do Uhřínova s monumentálním dubovým křížem na kopci nad obcí nebo opět do Středolesí, kde určitě neminete starý německý hřbitůvek.

Na Radíkově mě minulý týden zaujala a hlavně překvapila, protože jsem o ní vůbec nevěděl, stará výklenková kaplička, stojící v ohradách za obcí.

Kromě toho, že je krásná, je od ní také pěkný výhled do kraje. Možností, jak zde trasy zokruhovat, odkud vyrazit a jak dlouhé procházky či túry si zvolit, je mnoho.

Od těch krátkých a snadných, vhodných i pro vycházky s malými dětmi až po ty delší, které budou lákat spíše ty zdatnější, jich oblast nabízí skutečně mnoho.

Pokud jste z okolí Hranic a hledáte něco v dosahu, nechcete daleko cestovat, potřebujete si třeba po práci vyčistit hlavu, tady budete správně.

Oblast zatím sice v turistických průvodcích moc nenajdete, o to více je však přitažlivá a zajímavá. Přiložené fotografie ukazují, že na ročním období nebo čase vycházky nezáleží.

Kraj má vždy co nabídnout a návštěvníka dokáže příjemně překvapit za slunečného letního dopoledne nebo zimního sychravého podvečera.

Každopádně nebude výlet nebo jen krátká procházka promarněným časem.

Karel Machyl