Zhruba dvoutisícová obec je známá jako rodiště Leoše Janáčka, najdeme zde také třetí největší hradní zříceninu v republice, na Moravě dokonce největší.

Návštěvníky lákají kulturní pořady konané ve zdejším venkovním amfiteátru v rozsáhlé oboře pyšnící se mimo jiné chovem daňků a muflonů. Krásnou procházkou, cestou, která vás oborou dovede až hradnímu komplexu budete míjet stromové velikány, z nichž nejvíce bezesporu zaujme sedm památných buků.

V prudkém svahu pod hradem se svými mohutnými, erozí obnaženými až osmimetrovými kořeny pevně zakotvily do kamenité půdy a skály pod ní.

Nejsou výjimečné svým stářím, to se odhaduje na 150 let, avšak jejich kořeny jsou nejobnaženější ze všech stromů u nás rostoucích.

Nejhezčí z nich se v roce 2003 stal dokonce finalistou ankety Strom roku. Právě ke kořenům těchto buků se váže legenda o pokladu ukrytém pod nimi. Milovníky dendrologie zaujmou jistě i jiné druhy dřevin, ostatní zase láká zřícenina na hradním kopci.

Tady musím přiznat, že jsem nikdy hrad nenavštívil a fotografie jsou jen z prostor za první branou, jedna pak pořízená škvírou pod vraty. No, musím si dát hukvaldský hrad do kalendáře, jeho nádvoří a vnitřní prostory jsou velmi fotogenické.

Nemálo návštěvníků Hukvald míří také k bronzové soše lišky Bystroušky. Tato hrdinka pohádky Rudolfa Těsnohlídka je původem sice z jižní Moravy, ale skladatele Leoše Janáčka inspirovala natolik, že zkomponoval operu Příhody lišky Bystroušky.

A v roce 1959 byla tato světoznámá opera poprvé hrána přímo na Hukvaldech. Od tohoto roku také sedí na bludném balvanu na rozcestí pod hradem její bronzová socha.

Nutno podotknout, že v pořadí již třetí. Dvě její předchůdkyně byly totiž z balvanu ukradeny.

Hudby a divadlamilovné návštěvníky láká také venkovní amfiteátr. Právě zde se každoročně pořádá mimo jiné akce také Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy.

I pokud vám vážná hudba nebo historie říká málo, projděte se alespoň oborou. Jedinečná přírodní památka Obora Hukvaldy patří k nejstarším svého druhu u nás, její založení sahá do druhé poloviny 16. století. Je domovem stovek druhů rostlin i živočichů, některých i velmi vzácných.

Pokud neodbočíte doleva ke hradu, pohodlná asfaltová cesta vás dovede až k bývalé arcibiskupské hájence.

Když po ní půjdete, nezapomeňte se zastavit u Bystroušky. Především její ocas, ale i čumák a tlapky nosí totiž štěstí. A toho není nikdy dost a v roce 2022 jej třeba budete potřebovat.

Karel Machyl