Ze sokolovny přešli na fotbalové hřiště na první mistrovské utkáni se sokolem Lověšice. Starostka obce s kulturní komisi dokončovali velikonoční výzdobu obce na svátky jara, hlavně vajíčkový strom.
Já chci hlavně připomenout tradici kluků, kteří od čtvrtečního večera nahrazují zvon z naši zvoničky a sedmkrát obcházejí všechny ulice v obci s klapotkami.
Za 55 let, kdy jsem klapotal i já, se Skalička změnila a přibylo pět nových ulic. Třicet klapotářů to má složitější, protože se musí dělit, aby klapotali všem Skaličákům. Nejstarší ‚páni‘ však mají vše připravené a rozdělené ostatní klapotáře do potřebných skupin.
V pátek se vychází v šest ráno a vrací se po čtvrtém klapotání v devatenáct hodin. V sobotu po posledním klapotání jsou všichni odměněni ‚pány‘. Krácení peněz a vajíček je stejné, jako před pětapadesáti roky - za neúčast a neuposlechnutí ‚pánu‘.
V sobotu po ranním klapotání se obchází domy s modlitbou a dostává se odměna za klapotání. Mezi klapotáři je jidáš, který Mistra prozradil Židům, a musí shořet v pekle. Ostatní ho honí a on ostatní poléval i se spoluobčany. Současný Jidáš je černý od sazí a všechny místo polévání černí sazemi.
Jsem velice rád, stejně jako ostatní Skaličáci, že po dvouletém omezeni covidem vesnice prožívá Velikonoce se všemi tradicemi.
František Pavlík
