Kliknutím zvětšíteSpolečně navštívíme Heřmánky, dřívější obec nacházející se jen pár kilometrů od Potštátu. Do dnešních dnů se zachovaly po životě jejích dřívějších obyvatel jen nepatrné střípky.
Něco však přece jen. Genius loci, chcete-li duch místa, je tady přítomen v míře vrchovaté. Od likvidace obce uběhlo již více než tři čtvrtě století, ale jedná se o místo mimořádně krásné a působivé i dnes.
Celý zdejší kraj až k Potštátu se po válce, po vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá, dostal do uzavřeného pásma, kam byl vstup lidem zapovězen.
Ne ve všech prostorách dnešního VÚ Libavá však armáda vykonávala intenzivní výcvikovou činnost, v celé oblasti hospodařil na polích i v lesích státní podnik VLS Lipník nad Bečvou.
Díky jeho činnosti a díky uzavřenosti prostoru zde byla příroda paradoxně do značné míry ušetřena civilizačních vlivů a zůstala zachována v druhově pestré škále rostlinných i živočišných druhů.
Zásluhou VLS tady byla v průběhu let vybudována i celá soustava krásných rybníků.
Vždy v první polovině června probíhá na Heřmánkách přehlídka loveckých trofejí spojená s ukázkami práce tažných koní, svou techniku a činnost tady představuje Armáda ČR.
Nejinak tomu bylo i letos. Po loňské odmlce způsobené koronavirou epidemií si proto letošního 11. června nenechaly v rámci akce s příznačným názvem Les, myslivost a kůň na Libavé ujít příležitost tisíce návštěvníků.
Ti mohli zhlédnout mimo jiné ukázky lesní pedagogiky, manipulace dřeva s koňmi, práci loveckých psů a další. Své výrobky zde prezentovali drobné dílny i velké firmy, jako např. Meopta Přerov, u jejíhož stánku s dalekohledy a puškohledy bylo stále plno.
Malí i velcí si mohli prohlédnout vojenskou techniku a to i zevnitř. Na všechny čekalo v krásném a slunečném dni občerstvení v řadě stánků bohatě zásobených vším možným k uhašení žízně i hladu. Všichni vystavovatelé a hlavně organizátoři z VLS zaslouží velkou pochvalu.
Vraťme se však ještě na chvíli do historie, kdy tady stávala sice malá, avšak malebná obec Heřmánky (Hermsdorf).
Podobně jako nedaleká Skelná Huť byla vlastně jen osadou blízkého Boškova. Ten je dnes jednou z místních částí Potštátu a Heřmánky ani Skelná Huť již neexistují.
Obec se nacházela v nadmořské výšce cca 550 metrů ve zvlněném, od západu k východu se táhnoucím údolí Oderských vrchů, severozápadně od Potštátu.
Při sčítání v roce 1921 měly samotné Heřmánky 23 domů, patřil k nim však ještě osamoceně stojící mlýn (Hermesmühle) s číslem popisným 14, který se nacházel dále po cestě na Čermnou. Skelná Huť (Glashütte) s několika domy fungovala díky ložisku křemene až do roku 1908, kdy byl provoz uzavřen.
Zvláště v 19. století prosperující továrna na výrobu skla zaměstnávala i lidi z Heřmánek. V době svého největšího rozkvětu v ní pracovalo téměř 200 dělníků a užitkové sklo tady vyráběné se vyváželo do celého Rakouska-Uherska i do Anglie.
Uzavřením provozu ve Skelné Huti v roce 1908 došlo k poklesu životní úrovně i obyvatel této obce. Dohromady žilo v Heřmánkách v roce 1921 celkem 130 osob (67 mužů a 63 žen) v 35 rodinách. Z nich bylo 120 německé, 8 české a 2 jiné národnosti.
Půda v obecním katastru patřila do 5. až 6. bonitní třídy a pěstovány tady byly především obiloviny, len, brambory a pícniny ke krmení dobytka.
Obec byla známá i tím, že vždy na jaře se louky v jejím okolí zlatily žlutými květy úpolínů. Bylo to jediná lokalita těchto rostlin v celém hranickém okrese.
Druhá světová válka si mezi místními muži vybrala celkem 11 obětí. Hermsdorf byl v roce 1944 stižen velkým požárem, který zničil polovinu domů až do základů.
Od roku 1945 až do doby odsunu muselo mnoho místních Němců pracovat na „českém území“ na zemědělských usedlostech. Kromě rodiny Drexlerů a rodiny lesníka Krause, kteří byli nuceni vlast opustit s transportem již dříve, byli obyvatelé Heřmánek odsunuti do sběrného tábora v Hranicích 28. srpna 1945.
Po čtrnáctidenním pobytu v něm byli přesídleni do Německa do Villmaru v kraji Limburg. K roku 1945 v obci žilo cca 140 obyvatel v celkově 20 domech.
Kraj kolem Heřmánek, podobně jako celá oblast Potštátska a Libavska, dokáže být, zvláště v zimě, syrový a drsný. Také však v každém ročním období mimořádně krásný.
Snad vás o tom přesvědčí i přiložené fotografie. Větší část z nich pochází z letošního června, z akce VLS, jiné ukazují zdejší přírodu v zimě, kdy celý zdejší kraj pokryje sněhová peřina.
Karel Machyl
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
