Kliknutím zvětšíteZpět ale k dnešnímu cíli. Bude jím největší pleso na slovenské straně hor, Velké Hincovo pleso. Záměrně zdůrazňuji na slovenské straně, protože na té polské se nachází ještě větší Mořské Oko.
Obě plesa jsou ledovcového původu, ale zatímco to Hincovo má rozlohu něco lehce přes 20 ha a hloubku téměř 54 metrů, Mořské Oko jej rozlohou výrazně převyšuje, má téměř 35 ha a hloubkou necelých 51 metrů jen nepatrně zaostává.
To není ale důležité. Obě jsou krásná, nádherně zasazená pod výraznými tatranskými vrcholy. Nad Velkým Hincovým plesem se vypíná turisticky přístupný Koprovský štít, nad Mořským okem pak zase Rysy, dominantní a velmi známý vrchol, kam i dnes z polské i slovenské strany míří tisíce turistů každou sezonu.
Na Rysech jsem byl celkem pětkrát, z toho dvakrát z Polska a snad i díky počasí, které bylo vždy „na hraně“, mám pocit, že je ta polská cesta těžší. Ale mnozí z vás mají možná zrovna opačný názor.
Tak jako letos poněkolikáté, i tentokrát vyrážíme z hotelu Panorama na Štrbském plese a stejně, jako minule, putujeme nejprve po červené značce Mengusovskou dolinou až k Rozcestí Nad Popradským plesem.
Tady odbočujeme vlevo na modrou a pokračujeme dále nahoru do této krásné a mohutné doliny společně s těmi, kteří míří na Rysy.
Ti mají možnost naložit si do batohu na záda nějaký ten proviant nebo něco k otopu a vynést to až na Chatu pod Rysmi, kde dostanou za takovýto výkon zdarma čaj. O něj ale nejde. Jistě, pro nosiče je to pomoc, ale je to hlavně výzva. Pět kilogramů je ale nejméně a moc zájemců o zatížení batohu většinou není.
Zatímco my to k našemu cíli máme přibližně hodinu a půl, na Rysy je to o dvě hodiny namáhavé chůze více. Tam my ale nemíříme, takže do batohu nic nenakládáme a za příhodného počasí stoupáme až k Rozcestí u Žabího potoka. Tady se naše cesty rozdvojují.
My pokračujeme po modré značce pohodlnější cestou dále k Hincovým plesům, ti, co míří na Rysy odbočují na obtížnější červenou. Čeká je náročné stoupání na Chatu pod Rysmi, v jednom, dvou úsecích i po řetězech, dále výstup do sedla Váha a ti nejzdatnější pak zdolají i ten poslední úsek a stanou na 2503 m. n. m. vysokém vrcholu Rysů.
Ty výhledy jim závidím. Ale i naše cesta je krásná a zabrat dá také slušně.
Překonáváme Žabí potok s jeho divokou vodou a na jednotlivých skalních prazích, které postupně zdoláváme, se nám naskýtají nádherné výhledy do doliny pod námi. Vedro a dusno je ale vyčerpávající a pokračujeme tak celkem pomalu.
Ne, že bychom byli nejpomalejší, to ne. Katka má trochu problémy s dechem, ale je to bojovnice. Kája s námi dnes ani nevyrazila a má svůj vlastní program na Štrbském plese.
Stoupáme vytrvale a statečně a když se před námi objeví turistický rozcestník hlásající Velké Hincovo pleso, 1948 m. n. m., vím, že máme vyhráno. Těším se, jak chvíli spočneme na jeho břehu.
Tento obrovský amfiteátr je jeden z nejhezčích, které tyto hory nabízejí. Svačíme, těšíme se pohledy na okolní štíty a pozorujeme, jak se dvě skupinky turistů pomalu posouvají ještě výš míříc do Vyšného Koprovského sedla a možná i na Koprovský štít. Někteří z nich mají určitě namířeno i na druhou stranu do Hlinské doliny a dál.
My jsme ale spokojeni tady. Já si v poklidu fotím, hraji si s tím, užívám si zrcadlení okolních velikánů na hladině vody, krásně barevných trav, pestře kvetoucích zvonků, hořců, tařic a dalších zástupců horské flóry.
Je zajímavé pozorovat turisty, kteří, podobně, jako my odpočívají a kochají se atmosférou tohoto místa. Počasí se ale trochu kazí, sluníčko se schovává za kupy mraků a raději tedy vyrážíme na cestu zpět.
Ještě vyfotit na cizí mobil skupinku děvčat všemožně pózujících na pobřežních balvanech tohoto karového jezera a raději rychle dolů.
Ujdeme sotva pár set metrů a je to tady. Během dvou, tří minut slušná sprcha. Ještě, že máme pláštěnky. Hromy však hromují a blesky blýskají pouze chviličku. V dešti sice musíme dávat trochu větší pozor, ale jde to.
Po čtvrthodině se mraky opět rozestupují a na Popradské pleso docházíme v pohodě už za slunečné oblohy. Boršč, paradajková polievka a pivko přijdou vhod a zaženou hlad i doplní energii.
Cesta zpátky je už pohodová a v hlavě si tak můžeme přehrávat všechny dnešní horské scenérie.
Vysoké Tatry jsou skutečně nádherné. Na malé ploše nabízejí to, co Alpy, většina míst je zde však dostupná pěšky během pár hodin.
Jsem rád, že jsem do nich opět po letech našel cestu a moc rád se zase vrátím. Snad už tento podzim, který je v těchto horách skutečně pohádkový.
Karel Machyl
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
