Dne 29. září se žáci naší střední školy zúčastnili historické exkurze do Terezína a Litoměřic. V brzkých ranních hodinách jsme se vydali na několikahodinovou cestu.
Exkurze se uskutečnila v den 82. výročí tzv. Mnichovské dohody, kdy se v roce 1939 „o nás, bez nás“ rozhodlo, že máme část území, tzv. Sudety, odevzdat Německu. Tato část Československé republiky už do Sudet patřila.
Prvním místem našeho putování se stal Terezín. Navštívili jsme zdejší Malou pevnost, místo utrpení politických vězňů a příslušníků protinacistického odboje, a objekty spjaté se zdejším židovským ghettem - pietní hřbitov, krematorium a tzv. Magdeburská kasárna, kde jsme zhlédli tematickou expozici.
Návštěva Terezína zasáhla každého z nás, nikdo z nás si neumí představit utrpení lidí, kteří si museli holocaustem projít. …Strach, bolest, zima, hlad, utrpení…
Zde jsme si uvědomili, že máme prakticky všechno – zdraví, rodinu a přátele. Lidé tam tyto důležité hodnoty ztráceli, až nakonec neměli vůbec nic…
Město Terezín sloužilo za II. světové války jako sběrné ghetto pro židy nejen z Protektorátu Čechy a Morava, ale i ze Slovenska, Maďarska, Dánska a mnoha jiných evropských zemí.
Historie města Terezín je velice bohatá, přestože se odehrála během krátkých 220 let jeho existence. Pevnost byla založena v roce 1780 za vlády rakouského císaře Josefa II. a jméno Terezín dostala podle jeho matky Marie Terezie. O deset let později zde vyrostla nejdokonalejší pevnost 18. století.
Ulice města byly přímé a pravoúhlé, na okrajích objekty určené pro ubytování vojáků. Pevnost měla sloužit na obranu proti Prusům. Nebyla však nikdy napadena.
Pevnost má dvě části - Velkou pevnost - to je město Terezín a Malou pevnost. Velká pevnost původně sloužila jako vojenské město a Malá nejprve jako sklad munice nebo potravin a později jako vězení pro nepřátele monarchie Habsburků.
Za první světové války zde byl vězněn i Gavrilo Princip, autor atentátu na rakouského následníka trůnu, Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Princip v Terezíně zemřel na tuberkulózu.
Terezín se stal postupně největším koncentračním táborem na území českých zemí.
V Malé pevnosti byli vězněni zejména političtí vězňové. V roce 1941 nacisté ve Velké pevnosti vybudovali židovské ghetto. A tím do konce války prošlo až 150 tisíc vězňů a asi 34 tisíc tam zemřelo.
Později, po válce, zde byl vězněn velitel pevnosti - Heinrich Jäckel, který byl mezi vězni za války známý svou brutalitou.
V roce 1943 se v Malé pevnosti začalo popravovat. Do konce války bylo zastřeleno 250 až 300 lidí. Přesné číslo neznáme, protože nacistům se podařilo většinu důkazů zlikvidovat ke konci války.
Tragický byl také osud terezínských dětí. Z více než 7 a půl tisíce deportovaných na východ se osvobození dožilo jen 142. Jen ty děti, které zůstaly po celou dobu v Terezíně, měly šanci se zachránit.
Ke dni osvobození se v Terezíně nacházelo kolem 1 600 dětí ve věku do 15 let. O jejich životě vypovídají verše, deníky, ilegálně vydávané časopisy a tisíce kreseb - často to jediné, co po nich zůstalo.
Po skončení této „vážné“ části exkurze jsme přejeli řeku Ohře a dvě hodiny pobyli v krásném městě - v Litoměřicích.
V Litoměřicích prožil poslední týdny svého života fenomén české poezie – Karel Hynek Mácha. Litoměřičtí na jeho počest pojmenovali zdejší divadlo. Mácha byl pohřben na zdejším hřbitově, později byly jeho ostatky exhumovány, převezeny do Prahy. Jejich pohřeb se stal na podzim roku 1939 manifestací českého národa proti okupantům.
S žáky jsme si prošli historickou část města. Navštívili jsme několik barokní kostelů - Všech svatých, Zvěstování Panny Marie, sv. Vojtěcha. Zhlédli jsme i dominantu města - barokní katedrálu sv. Štěpána.
Prohlédli jsme si architektonicky cennou renesanční budovu radnice, renesanční a barokní domy na Mírovém náměstí (dům Černý orel, dům Kalich, dům U Pěti panen)
Den strávený v Čechách se vydařil, počasí nám přálo. Získané informace můžeme s žáky zužitkovat v hodinách dějepisu, literatury a dějin výtvarné kultury.
Gabriela Číhalová