Jakub Škoda by s námi letos oslavil 150. výročí jeho gymnázia. Bude to přesně 3. října, kdy se před 150 lety v roce 1870 konala slavnostní ranní mše v kostele sv. Vavřince na počest zahájení prvního školního roku. Výuka začala o dva dny později ve dvou třídách, které čítaly kolem 90 přijatých žáků. Tehdy se jednalo o nižší reálné gymnázium a ředitel Škoda vynaložil hodně úsilí, aby se studium doplnilo o vyšší třídy, což se podařilo. Sedm let se vyučovalo v různých objektech města, než byla zahájena výstavba nové budovy 17.7.1876. Ta byla předána svému účelu za pouhých 15 měsíců 11.11.1877. Budova je tedy o 7 let mladší než samotná instituce. Pan ředitel Škoda popsal stručné dějiny těchto 7 let v pamětním spise, který byl signován účastníky slavnostního otevření a vložen do kamenné schránky. Ta byla zazděna pod mramorovou desku ve vestibulu školy, která nese nápis: "Město Přerov věnovalo tuto budovu vzdělání mládeže v roce 1877". Kamenná schránka s pamětním spisem byla nalezena při rekonstrukci vestibulu a je vystavena k vidění pro všechny zainteresované návštěvníky. Dodnes si dobře vybavuji moment, kdy pan školník Pavel Zatloukal, který se podílel na všech úpravách školy, s velikou radostí všem ukazoval, co dlouho hledal a konečně našel ve starém zdivu. Všechny nás to velmi zaujalo. Pan ředitel Škoda by měl určitě také radost, že se uchovala i přesto, že byla budova gymnázia v době druhé světové války zabrána německou armádou. Ve svém virtuálním rozhovoru s panem ředitelem Škodou bych nedovedla absolutně vysvětlit, proč už budova nepatří mládeži Přerova, jak  hrdě hlásá mramorová deska, ale krajskému úřadu v Olomouci. Kdyby nevznikly zbytečné kraje, tak by k tomu určitě nedošlo. Jde o jakousi Potěmkinovu vesnici, nebo-li administrativní nesmysl zbytečné existence krajů.

Protože patřím k pamětníkům, možná i k inventáři Škodova prestižního ústavu, ráda zavzpomínám na složitá období jeho historie v době totality, kdy lidské vztahy byly hodně pokřivené, a kdy se u nás vzdělání přestalo řídit Komenským, protože naším vzorem byl Sovětský svaz. Vše bylo zpolitizováno a byla maximální snaha o zglajchšaltování výuky, aby nevyčnívali talentovaní studenti. Nakonec se gymnázia zrušila, zavedla se jedenáctiletka, později dvanáctiletka a studium bylo o dva roky zkráceené bez náhrady. Na vysokých školách byli z našich (ne)vědomostí v šoku. Byla to temná doba začátku 6O. let minulého století pod taktovkou ministra školství Zdeňka Nejedlého, čímž se velmi neblaze zapsal do historie svého státu. Na venkově tomu odpovídalo  tzv. rozkulačování neboli ničení svobodného selského stavu, ve městech ničení soukromých živnostníků, kteří do té doby úspěšně zabezpečovali život obyvatel po všech stránkách. Pekař nesměl vlastnit pytle mouky a švadlena nemohla mít doma štoky látky, protože to dělají jen "křečci". Ty látky a pytle mouky byly při domovních prohlídkách zabavovány a následně veřejně  vystavovány za výkladními skříněmi náměstí. Všichni je měli odsoudit, ale často opak byl pravdou. Byly to doby neveselé, ale mnozí ředitelé gymnázií se nevzdávali a snažili se oživit dobrou tradic našeho vzdělávacího systému tím, že zaváděli na dvanáctiletkách nové předměty odborné přípravy, kterými se měli studenti přiblížit k odborným a učňovským školám. Všichni měli složit maturitu. Byl to nesmysl, studenti dokonce jeden den v týdnu neměli výuku ve škole, ale chodili do fabrik pracovat podle své specializace, třídní je povinně chodil kontrolovat na všechna jejich pracoviště, studentky si často stěžovaly na to, jak se k nim na pracovišti chovají. Společnost byla uměle rozdělována na dělníky, rolníky a pracující inteligenci, neboli "bílé límečky". A "bílé límečky" nebyly v kurzu. Co by na to asi řekl pan Škoda? Nás, pedagogy, zaměstnance škol a studenty by určitě mohl pochválit. Ráda bych se ho zeptala, co říká na povinnou maturitu z matematiky, ale to a ostatní si necháme na pokračování. Je toho hodně, na co by se nemělo zapomínat a co by se nemělo opakovat.

 Libuše Geryková, bývalá vyučující GJŠ