Jakub Škoda pocházel z jižních Čech, kde se narodil 30.4.1835 v městečku Počátky. Absolvoval gymnázium v Jindřichově Hradci a pokračoval ve studiu latiny a řečtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia vyučoval na gymnáziích v Chebu, Litoměřicích a poté se vrátil na své studentské gymnázium v Jindřichově Hradci, kde působil devět let, do roku 1867, kdy přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. Odtud prostřednictvím českého vlasteneckého poslance P. I. Wurma navázal spojení s představiteli Přerova, aby se aktivně účastnil všech akcí směrem k otevření gymnázia. Proto byl také jednomyslně navržen městským zastupitelstvem do funkce ředitele ve svých 35 letech v r. 1870. Vrhl se do práce všemi silami a nebylo to vůbec lehké. Bojovalo se o místo pro výuku, o výstavbu nové budovy a vůbec o holou existenci českého gymnázia, které ve složitých poměrech nacionálního šovinismu německého obyvatelstva dalo možnost studovat českým dětem. Příklady okolních měst nebyly povzbudivé. České gymnázium v Hranicích bylo založeno 1872 a už po roce se změnilo na německé. Podobně tomu bylo i ve Valašském Meziříčí a jinde. Kromě toho, J. Škoda se zasadil o rozšíření původně povoleného nižšího reálného gymnázia o studium ve vyšších ročnících. Jeho snahy často narážely na silný odpor nejen německých, ale i českých konzervativních představitelů města, kteří hlásali své názory v listu Moravan a kritizovali „škodaře“ za to, že chtějí zbytečné věci. Škodaři byli představitelé české národní strany v čele s J. Škodou, která vyhrála volby 1874. Výstavba nové budovy je dráždila. Volební vítězství napomohlo  J. Škodovi, který si přál budovu velkolepou, která by sloužila nejen ke vzdělání, ale i k důstojné reprezentaci města. Sám dával četné požadavky a připomínky ke stavbě, jejímž architektem se stal A. Gruška. Ten ve svých vzpomínkách uvádí, že „za celou svou profesní praxi nepoznal „laika“, jenž by byl ve věcech stavitelských takový důmysl osvědčil jako Škoda.“ Zbývalo rozhodnout, kde bude budova stát. Buď na Marku u Bečvy, kde dříve stávala bratrská škola, nebo v tzv. Zahrádkách za městem na tichém místě a volném prostranství, kde by vynikla architektura. Na virtuální otázku našeho prvního ředitele, jak jsme spokojeni s jeho výběrem, bychom ho asi trochu zklamali. Architektura určitě vyniká, ale ten provoz na křižovatce má hodně daleko od tichého místa. Ovšem na Marku dnes je také místo dopravně velmi exponované, dokonce i s kruhovým objezdem..

J. Škoda by se asi divil, jak vypadá současný interiér budovy, který se stále modernizuje. Většinou k lepšímu, ale někdy i k horšímu. Velké dvoukřídlé dveře v mohutných rámech se určitě vyjímaly více než ty dnešní. Bytelný dubový stůl ve sborovně se také nedožil vysokého stáří. Jistě bychom překvapili Jakuba Škodu zvětšenou tělocvičnou, dvěma přístavbami, odbornými laboratořemi a učebnami, kabinety profesorů a krásnou aulou. Asi by se i pozastavil nad tím, jak se na dobových pohlednicích měnil vzhled okolí budovy, zejména průčelí, kde by si možná s milým překvapením přečetl své jméno nad hlavním vchodem. Vysvětlili bychom mu, že 19. října 1993 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky propůjčilo gymnáziu Přerov, Komenského 29, čestný název Gymnázium Jakuba Škody, podepsán RNDr. Miroslav Bartošek - bývalý ředitel této instituce ( 1990–1992).

PhDr. Fr. Sedláček řediteloval na této škole od roku 1962 až do Sametové revoluce v roce 1990, kdy odešel na penzi do Prahy.  Veškerá modernizace a péče o budovu včetně budování přístaveb byla jeho dílem. Je také autorem četných článků o historii našeho ústavu a o samotném J. Škodovi, kterého by byl jistě rád pozval 17. prosince 1968 na slavnostní odhalení jeho busty, jako čestného občana města Přerova a prvního ředitele Gymnasia v Přerově. Pozvánka je zdobena linorytem J. Škody od Evy Siblíkové – Chmelařové. Busta byla tehdy slavnostně umístěna na pravém rohu budovy školy. Dnes ji tam ale nenajdeme. Zachovala se však na památeční pohlednici ku příležitosti stého výročí. Za katastrofálních povodní v r. 1977 se budova změnila ve vodní tvrz, ale dílo přerovského akademického sochaře J. Bajáka to přežilo. Busta byla pak přemístěna do vstupní haly, kde dnes vítá všechny návštěvníky školy. Není bez zajímavosti, že mistr Baják a ředitel Škoda odpočívají na přerovském hřbitově kousek od sebe. Je v tom nějaký symbol, nebo jen náhoda?

Libuše Geryková, bývalá vyučující GJŠ