INSPIRACE POJMENOVÁNÍ V ANTICKÉ MYTOLOGII 
Když otec moderní systematické biologie Carl Linné hledal v polovině 18. století vhodné jméno pro (u nás nejběžnějšího) otakárka fenyklového, inspiroval se v antické mytologii a přiřkl mu název Papilio machaon. Machaon byl synem Asclepia, boha medicíny, a krom toho, že byl po otci výborným lékařem, byl i neohroženým válečníkem, který bojoval na straně Řeků v Trojské válce. Dnes už se pana Linného nezeptáme, co jej k tomu vedlo, ale aspoň nám to otevírá prostor pro představivost. Jisté ovšem je, že se tímto označením inspiroval i český přírodovědec Jan Svatopluk Presl a tomuto motýlovi, stejně jako celé čeledi, dal jméno na počest velkého českého rytíře a krále Přemysla Otakara II.

Je možné, že rytířské jméno otakárků má původ v zajímavém způsobu agregačního chování. Samci i samice se za teplých dnů shromažďují na vyvýšených místech a družné prolety mohou navozovat dojem hrdinných bitev. Právě na osluněných bezlesých kopcích v teplých oblastech je největší šance otakárky pozorovat.

DVA DRUHY OTAKÁRKŮ - FENYKLOVÝ A OVOCNÝ
V naší přírodě najdeme dva druhy otakárků, dva druhy jasoňů a pestrokřídlece podražcového. Všichni patří do jedné čeledi, která má těžiště rozšíření v tropických oblastech. Naším nejběžnějším druhem je již zmíněný otakárek fenyklový. Bezpečně jej poznáme podle žlutých křídel s černou mřížkou a nápadně červených oček nad ostruhami ve spodní části křídel. Jeho housenky nejsou příliš vybíravé a chutná jim většina miříkovitých rostlin. Nejčastěji je najdeme na mrkvi, kmínu, bedrníku nebo kopru. Větší housenky určitě nepřehlédnete, jsou totiž velmi pestře zbarvené. Zeleno-červeno-černé tělo je doplněno o výraznou vidličku, kterou housenka vztyčuje při ohrožení, aby odradila predátory. Stejný účel mají ostatně i „oči“ a ostruhy na křídlech dospělých motýlů, které mají vzbudit dojem výrazně většího tvora, navíc jejich umístění ve spodní části křídel případného útočníka dokonale mate.

Druhým zástupcem rodu otakárek je otakárek ovocný. V Čechách se s ním setkáme velmi vzácně, na Moravě jej uvidíme častěji. Je motýlem otevřené krajiny, takže do lesa za ním nechoďte. Jeho larvy se živí na hlohu nebo různých druzích slivoní.

MIZÍ VHODNÁ STANOVIŠTĚ PRO MOTÝLY
Oběma našim otakárkům vyhovují osluněné stráně s roztroušenými křovinami, nebo staré sady. Jejich největším nebezpečím je stejně jako u většiny bezobratlých úbytek vhodných stanovišť. Staré louky zarůstají, pastvin výrazně ubylo. Nezbývá tedy, než aby motýlům pomohli lidé a pravidelným sečením zabránili v zarůstání jejich domovů. 

Libor Marčan