Do povědomí širší veřejnosti se dostal více v roce 2019. Tehdy byla z důvodu bezpečnosti snesena věžička sanktustníku, která byla poškozena vlivem povětrnostních podmínek. Teprve po jejím sundání bylo možno detailně prozkoumat i vnitřní výdřevu a stav oplechování. Z důvodů značné destrukce dřeva věžičky bylo rozhodnuto také o provedení odborného průzkumu celého krovu kostela a jeho krytiny. Dva nezávislé posudky hovořily rozdílně o potřebě výměny dřevěných prvků, v obou případech však výměna znamenala značné finanční prostředky.

Jen kousek od Šternberka se nachází fascinující arboretum Makču Pikču.
Tip na výlet: Arboretum Makču Pikču je přírodní krása na bývalé skládce

I přes další jednání, do nichž se zapojilo aktivně i město Hranice, však k jasnému verdiktu, jak pokračovat s opravou této kulturní památky, nedošlo. Po více než pěti letech, kdy hřeben střechy kostela stále zeje prázdnotou, se zdá, že se věci pohnuly kupředu. Po březnovém společném jednání zástupců městského úřadu, památkového ústavu, hranické farnosti, odborníků na rekonstrukce historických budov a projektantů bylo dohodnuto, že římskokatolická církev prostřednictvím hranické farnosti jako vlastníka stavby zadá nové posouzení stavu dřevěných krovu. Dále bylo sjednáno, že se zástupci památkového ústavu vyjádří k možnostem krytiny a jednu z nich doporučí.

Kostel pochází z druhé poloviny osmnáctého století a vysvěcen byl olomouckým biskupem Maxmiliánem z Hamiltonu v červnu roku 1764. Nahradil tak původní farní kostel na dnešním Školním náměstí. Hranické panství bylo tehdy majetkem mocného rodu Ditrichštejnů, peněz na výzdobu interiéru kostela se však dlouho nedostávalo. Zcela dokončen tak byl až na počátku 19. století. Dva zvony umístěné ve věži kostela pocházejí dokonce z mnohem starší doby. Jejich vznik je datován na konec 15. století. Málo se také ví, že kostel má i třetí zvon, který je umístěn právě v prostorách sanktustníku.

Podívejte se, jak to vypadá v kostele Stětí sv. Jana Křtitele na místech, kam se veřejnost běžně nedostane:

Římskokatolický kostel slouží především věřícím, svou architekturou a vnitřním vybavením však láká k prohlídce i turisty nebo lázeňské hosty z přilehlých Teplic nad Bečvou. Varhany pocházející z roku 1767, ale i štuková výzdoba, sochařské a řezbářské práce. To vše jsou prvky, které mohou do Hranic přilákat další návštěvníky. Jednou z možností, jak zatraktivnit tuto památku v očích širší veřejnosti, je například zbudování návštěvnického okruhu ve střešních prostorách, zpřístupnění krypty a podobně.

Věřím, že na cestu k opravě střechy kostela bylo úspěšně nakročeno a v dohledné době se dočkáme realizace. Že to bude vyžadovat nemálo úsilí a finančních prostředků, je také zřejmé. S podporou orgánů památkové péče, ministerstva kultury, arcibiskupství v Olomouci i města Hranice to půjde určitě snáz. Hranická farnost plánuje vyhlášení veřejné sbírky i oslovení významných firem regionu.

Jaro dorazilo na Hranicko.
OBRAZEM: Jaro dorazilo do Hranic. Takto se proměnila okolní příroda

Fotografie umístěné v galerii článku ukazují aktuální stav krovu kostela, přibližují čtenářům místa, kam je přístup omezen. Přímo v chrámové lodi je možno si prohlédnout také věžičku, kterou to vlastně všechno začalo.