Byl to už 3. sraz, ale někteří nebyli nikdy, jiní jen na jednom nebo dvou a někteří byli na všech. Třídním učitelem byl Lubomír Polák, který nás učil  chemii a pozvání neodmítl. A tu nám opravdu dostal pod kůži. Vždy nám tloukl do hlavy, že značky chemických prvků musíme umět, ikdyby nás o půlnoci vzbudil, včetně latinských názvů. A ty si pamatujeme doposud.

Pozvání také přijala češtinářka Vlaďka Dostálová. Všechny poznala a ani jména nezapomněla. A bylo to asi tím, že jsme byla její první třída, co učila po dokončení studií. Minutou ticha jsme uctili památku 6 žákům, kteří už nejsou mezi náma.

A sešlo se nás 8 holek a 8 kluků, vlastně už důchodců. Sraz jsme neplánovali dlouho, zpískal to Tonda Navara, kdy potkal Irenu Zímovou a že by se mohl udělat sraz.

A tak Irena konala. Svolala organizační radu a každý měl úkol informovat dostupné spolužáky o srazu. Někteří z rodinných důvodů se nemohli zůčastnit, ale byli i takoví, kteří se nechtěli zůčastnit a vymlouvali se na malichernosti. Ale opravdu mohou litovat. Byla to tak skvělá akce, že se nikomu ani domů nechtělo.

Vzpomínalo se na školní výlety, kdy kluci kouřili někde za rohem, nebo šmigrust v Ústí. Jak se opisovalo a napovídalo a tenkrát se to řešilo ručně stručně za licousy a nikdo si nestěžoval rodičům, že dostal za vyučenou, protože by od rodičů dostal ještě jednou. Tenkráte ty učitele jsme proklínali, ale teď jsme se tomu smáli.

Myslíme si, že dnešní školou povinní nebudou mít tak pestré vzpomínky, jako máme my,  pětašedesátníci. Loučili jsme se s rozhodnutím, že se sejdeme nejpozději za 2 roky a už to bude jednodušší, protože máme kontakty na zůčastněné spolužáky a budeme dále pátrat po těch, co nevíme, kde je "vítr" zavál.

Na setkání budeme dlouho vzpomínat,  Meku a Irčo, díky za iniciativu. 

Milena Rušarová, Horní Těšice