To se panimámy, důchodkyně, majitelky chovu husí už dlouho dopředu domlouvaly, kde se začne drhnout peří. Byl to takový pořadník. Ale u nás, v Horních Těšicích pořadník nemáme.

Prostě členky Českého červeného kříže se domluví na určitý termín, pro jistotu se ještě rozešle mailem či přes jinou sociální síť pozvánka na drhnutí peří v naší klubovně.

Pozveme i děti, které mají možnost si udělat mastičku, neboli mašlovačku nebo pomocí peří si vyrobit ptáčka nebo něco jiného. Tentokrát děti nepřišly, buď byly na prázdninách nebo na horách s rodiči. Tak příště.

Na drhnutí přijela i naše dlouholetá příznivkyně, paní Lidka ze Zbrašova. Před léty jsme ji pozvali, aby nás zasvětila do techniky malování velikonočních vajíček a od té doby k nám ráda zavítá, hlavně na drhlačky.

Společně si probereme vaření, pečení, trendy v mladé módě,vnoučata, ale také zdravotní neduhy, prostě témata jsou různá.

Ale nezapomínáme na občerstvení. Čaj nebo kávičku i během drhnutí, ale svačinu až se vše uklidí.

Letos jsme drhly čtyři odpoledne, aniž bysme to plánovaly. Tak nějak to přišlo do mobilu, jestli se nesejdeme u peří. V zahrádce práce není, cukroví se také nepeče, tak jsme se opět sešly. A na svačinu jsme přemýšlely, co udělat, ale aby to bylo něco ze starých receptů.

Návrhů bylo dost, ale vyhrála to klobásová polívka a ta neměla chybu. Všem chutnala, někdo ji jedl poprvé v životě a snad né naposledy. A další dny jsme svačinu řešily formou pomazánek nebo chleba se sádlem a cibulí, to je naše tradice.

A nesměla chybět štamprlička nějakého domácího likéru nebo slivovičky.

Nadrhlého peří bylo do dvou malých polštářků, tak pod ucho, jak se říká. A není nadto, lehnout si do měkkého polštářku a spát celou noc.

Dnes už chov husí zcela vymizel a dnešní nevěsty mají výbavy z jiných materiálů. Ale není nad polštář z klasického peří drhnutého s láskou.

Milena Rušarová,
Horní Těšice