Podobně jako mnohem známější Bouzov i tento býval, hlavně v minulosti, cílem mnoha školních výletů. Naposledy jsem jej navštívil právě někdy na druhém stupni základní školy, a to je už hezká řádka let. Původně královský hrad byl založen pravděpodobně už v první polovině 13. století a sloužil jako obranná pevnost.
Za dobu své existence nebyl nikdy dobyt. Často sloužil jako zástava, kterou poskytoval král šlechtickým rodům. Zhruba od poloviny 16. století jej vlastnili Cimburkové, Žerotínové, Petřvaldové a jako poslední majitelé zde působili až do 20. století vlastníci zámku v Buchlovicích, Berchtoldové.

Gotický hrad byl postupně přestavován a měněn v duchu renesance i baroka. Dnes je národní kulturní památkou, za níž míří ročně tisíce turistů.
My, stejně jako řada dalších návštěvníků česnekového festivalu v Buchlovicích, jsme se vydali na hrad odpoledne. Dá se sem dojít po žluté turistické značce, případně dojet po cyklostezce přímo z Buchlovic.

Vedro bylo ale nesnesitelné, a tak jsme zvolili auto, kterým jste na parkovišti přímo pod hradem do čtvrthodiny. Na prohlídku s průvodcem jsme ovšem neměli čas, proto aspoň krátká procházka prvním a druhým nádvořím.
Velmi zajímavá byla ale návštěva hradní galerie, kde je k vidění řada krásných uměleckých děl z keramiky, kovu, ze dřeva, jsou tu vystaveny malby a kresby mnoha autorů, o životě za první republiky vypovídají staré zažloutlé fotografie.

Přímo na hradě a pak i v podhradí se mohou všichni návštěvníci občerstvit dobrým mokem a ochutnat třeba něco dobrého přímo z grilu. A třeba vonícího po česneku. Ve spojení s česnekovým festivalem v Buchlovicích, ale i samostatně, stojí Buchlov určitě za návštěvu.
Karel Machyl