Na podporu stavby byla uspořádána sbírka, která vynesla přes 3500 zlatých. 1895 se předsedou výboru stal továrník Emil Kostelník, který v tom roce koupil na národopisné výstavě v Praze originál obrazu Valašská Madona od Adolfa Liebschera a s ním uskutečnil cestu po Moravě a Čechách na které a shromáždil další část předpokládaných nákladů ve výši cca 7500 zlatých.
Olomoucký arcibiskup Theodor Kohn daroval pro kapli část pozemků v katastru Trojanovic a převzal nad kaplí patronát. Také hrabě rožnovského panství Rudolf Kinský věnoval část svých pozemků v katastru Dolní Bečvy.
Plánovaná kaple měla z toho důvodu stát jednou polovinou na straně rožnovské a druhou polovinou na straně frenštátské. 5. 7. 1896 byl vysvěcen základní kámen radhošťské kaple. Od vysvěcení kaple olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem v roce 1898 se o ni starají členové spolku Matice radhošťská z Trojanovic, kteří také řídili obnovu dřevěné zvonice v roce 2000.
Podobně jako při výstavbě kaple před sto lety lidé na Valašsku uspořádali sbírku, z jejíhož výnosu byly stavební práce částečně hrazeny. Kromě peněz věnovali také dřevo z vlastních lesů. Na jeden z trámů dopravených na Radhošť byl vytesán symbolický nápis „Valaši sobě“.
Řemeslníci, kteří kapli opravovali, museli prokázat stejnou zručnost a um jako jejich předchůdci. Vyřezávané sloupy, ručně tesané trámy nebo šindelová střecha nové zvonice se ani v detailech neliší od původní historické stavby.
Radhošť je pověstmi opředená hora s hezkým výhledem na všechny světové strany. Pochází odtud jeden ze základních kamenů Národního divadla. Před kaplí stojí kříž z roku 1905 a sousoší Cyrila a Metoděje od místního sochaře A. Poláška. Na hřebenovce z Pusteven na Radhošť socha Radegasta taktéž od A. Poláška.
Zdroj: Kudy z nudy
