Jedná se o velkou uhelnou elektrárnu, která nějaký čas působila jako muzeum. Natajno tam prý nějaká cestička byla vždycky, ale kdo chtěl do krásného velínu, měl smůlu. Leda by se domluvil s paní, která od něj měla klíče.
To mi přišlo jako rozumný přístup. Covid tomu všemu ale zatnul tipec. Elektrárna se stala opuštěným místem se vším všudy a do velínu se dalo vlézt rozbitým oknem.
Bylo až hanba, jak snadnou jsme sem měli cestu. Stačilo trochu si počkat, aby ve funkčním areálu vedle nebyl pohyb, a šlo se na věc.
Brána byla otevřená a v trávě pokračovala vyšlapaná cestička až k otevřeným dveřím. Několik desítek schodů, překročit dopravníkový pás, a stáli jsme na vrcholku staré uhelné kotelny. Pak už stačilo sestoupat několik desítek metrů po kovových roštech dolů, kde se nacházela novější část. Krásná turbína, čerstvě natřené trubky, a ne zcela původní velín.
I v této části se mi líbilo, ačkoli kolegové remcali, že je tu všechno nepůvodní, moc moderní a kdesi cosi. Nakonec jsem se rozhodla od nich odpojit a nafotit si to tu v klidu a bez lamentací.
Úplný rozchod ale tentokrát neprošel (prý, já se tu sám budu bát, držme se alespoň po dvou, a minule když ses courala sama, tak jsi spustila čidlo!). Nakonec jsem ale směla zůstat sama ve velínu a v části s turbínou, což jsem si velmi užila.
Přestože místo zažilo poměrně velký průvan urbexerů, my jsme tu nikoho nepotkali a s fotografiemi jsem spokojená. Už za naší návštěvy tu ale byla znát práce zlodějů kovu a o týden později už byla část krásné turbíny rozřezaná a prodaná do šrotu.
To vzkřísilo snahy místo zajistit. Dnes už není vstup zdaleka tak snadný, jaký jsme měli my. Z mého pohledu je však už trochu pozdě.
Urbex & Stories
Více příběhů najdete na webu nebo Facebooku. Urbex & Stories je projekt české spisovatelky a fotografky, která pod pseudonymem Hanina Veselá publikovala několik povídek a románů převážně z žánru fantasy.
