Každý den je jiný, každou hodinou, každou minutou se mění přírodní scenérie kolem.

Oblaky plující po obloze, sluneční paprsky hladící listí na stromech, vítr opírající se do korun nebo stíny mraků pádící po zemi cesta necesta nedokáží strnule stát.

Jsou v neustálém pohybu, jeden obraz střídá druhý. A tak je to i v dnešní pozvánce.

Znovu se vrátíme do oblasti Oderských vrchů, znovu do obce Luboměř. Začneme opět u kostela, tentokrát však zamíříme opačným směrem.

Po loukách a lesních cestách se vydáme zpoza luboměřských chalup do Heltinova, malebné osady schované mezi kopci a vinoucí se dolů prudce padajícím údolím až k Lužnímu potoku.

Přibližně třicet chalup a usedlostí poskládaných po obou stranách uzounké cesty jako korálky na niti.

Nás naše kroky dovedly na nejspodnější konec Heltinova k malebné, zubem času již poznamenané výklenkové kapličce.

Klid přerušovaný jen štěkotem psů zpoza vrat jednotlivých dvorů nás provázel strmou cestou vzhůru.

Malebná vesnička je místní částí Luboměře a opravené domy i ty nově stavěné svědčí o tom, že čistý vzduch, příroda na dosah ruky a všudypřítomný klid dostatečně vyvažují obtíže spojené s absencí obchodu nebo dopravní obslužností.

V našem případě je však cílem samotná cesta. Nekonečné obzory, voňavé louky, celá paleta barev podzimu a větrná symfonie mohou provázet vaše kroky z Luboměře do Heltinova a zpět, pokud vykročíte v našich stopách.

Pojďte tedy nahlédnout do míst, kde žijí lidé obklopeni přírodou, kde turistu zatím příliš často nepotkáte.

Karel Machyl