Čermná nebo Stará Voda, to jsou jen dvě z celé řady dříve životem kypících obcí, které postihl podobný osud, jako stovky jiných v naší vlasti. Těžko dnes soudit, situace po druhé světové válce byla plná emocí, vše se dělo rychle, mnohdy zbrkle, rozhodnutí, která znamenala nevratné změny, byla často motivována pomstou, ziskuchtivostí, byť naoko zdůvodňována společenským, ekonomickým nebo politickým zájmem.

To by však bylo na dlouhé povídání. Avšak vždy, když se pohybuji v místech, kde dříve stály kostel, škola, hospodářská stavení, domy, které obývaly celé generace lidí, představuji si, co to pro ně znamenalo opustit své domovy, zanechat v chlévech zvířata, opustit osetá pole.

Často během pár hodin, jen s několika málo věcmi opouštěli lidé své majetky a mířili do jim zcela neznámých míst, tak vzdálených, tak odlišných od jejich domova. Většina věřila, že se vrátí, že se vše brzy uklidní. Jak moc se mýlili.

Z Potštátu na Hermesův mlýn a Čermnou.
VIDEO: Zimní výletování aneb Z Potštátu na Heřmánky a Čermnou

Právě Libavsko bylo jednou z oblastí, kde žilo v drtivé většině německé obyvatelstvo. Po jejich odsunu, po eskapádách s dosídlením, bylo rozhodnuto o vzniku prostoru určeného pro potřeby výcviku armády.

Vojenské území kolem Města Libavá vzniklo na základě rozhodnutí vlády ČSR v roce 1946, kdy byl zřízen vojenský tábor Město Libavá. Tímto aktem z června 1950 byl vojenský tábor ke dni 1. červenci 1950 prohlášen vojenským újezdem. To znamenalo pro většinu zdejších obcí postupný zánik.

Málo se ví, že vybudovat vojenský prostor na Libavsku bylo vlastně náhradním řešením. Původní úvahy a návrhy předpokládaly jeho vznik v oblasti Pradědu, pro odpor veřejnosti však bylo od tohoto záměru upuštěno. Ministerstvo národní obrany ČSR proto pro vytvoření vojenského tábora urychleně nalezlo náhradní území kolem Města Libavé, což vláda schválila 17. září 1946.

Vánoční zpívání na Staré Vodě.
VIDEO: Vánoční zpívání na Staré Vodě

Obce, jež byly po odsunu Němců již osídleny českými přistěhovalci, byly nuceně vysídleny v průběhu roku 1947, některé však až počátkem 50. let.

V průběhu následujících let byly opuštěné vesnice postupně zdemolovány včetně historických památek, kterými byla řada kostelů, kaplí i polních křížů, vodních a větrných mlýnů i tradičních selských usedlostí. Výjimkou se stalo pouze Město Libavá a obce Heroltovice, Luboměř pod Strážnou, Kozlov a Slavkov.

Památkový úřad v Brně uplatňoval památkový zájem téměř u všech libavských obcí, především u sakrálních objektů a dále u více než dvaceti větrných mlýnů různých typů, které se ve zdejším kraji vyskytovaly. Zachoval se však pouze poutní kostel ve Staré Vodě a větrný mlýn v Městě Libavá. 

Rok v jedné hranické zahradě.
Rok v jedné zahradě v Hranicích. Podívejte se

Dílo zkázy pak od konce šedesátých let dokonala sovětská armáda. Stopy jejího „hospodaření“ jsou dobře patrné dodnes. Z několika desítek obcí se tak do dnešní doby zachovalo pouze pět, jejich podoba je však diametrálně odlišná od té dřívější, stejně tak skladba obyvatelstva.

I tam, kde se něco dochovalo, je to pohled často smutný, protože rozvaliny dřívějších i honosných budov pohltila z větší části příroda. Místa jsou to ale na druhou stranu velmi kouzelná až romantická.

Právě kolem horního toku Odry, jen kousek od jejího pramene tak lze dodnes spatřit zbytky osady Eliščino, hráz zádržného rybníka v místě bývalé Šindelné pily, ruiny Schwarzova a Novoveského mlýna. Tyto samoty jsou jen sporadicky zachyceny na historických fotografiích, údajů o jejich fungování, o jejich obyvatelích, je málo.

Slavnostní otevření Studijního centra BASIC Hranice
V Hranicích slavnostně otevřeli nové Studijní centrum BASIC. Pomůže s učením

Tato místa si lidé vybrali pro svůj život a žili tady po staletí spokojeně až do doby svého nuceného odsunu. Jde o místa, která mají svůj genius loci, nejsou cílem žádné masové turistiky, jsou dnes v útrobách vojenského území chráněna před nenechavci.

Po desetiletí zde byla příroda většinově ušetřena negativních vlivů člověka a zachovaly se tu tak i vzácné druhy rostlin a živočichů. Jedním z takových míst je i přírodní rezervace Smolenská luka. Důvodem ochrany tohoto území je velká pestrost rostlin a živočichů a uchování ohrožené vlhkomilné vegetace a obojživelníků, jedinečné v rámci celých Oderských vrchů.

Přiložené fotografie vás, milí čtenáři, provedou od Zeleného kříže přes vzpomínaná Smolenská luka, bývalé samoty na březích Odry k dnes už neexistující Nové Vsi nad Odrou. Ukazují krásy zdejší přírody i pozůstatky dokladů o činnosti a životě člověka v těchto drsných, tajemných a kouzelných místech.