Jejich návštěvu ale určitě doporučuji. Jsou dobře přístupné po červené turistické značce, po pohodlné zpevněné cestě, později po dobře udržovaném povalovém chodníku.

Díky pracovníkům vojenských lesů je přístupný nejen známější dolní – Kozlovský pramen, ale i ten horní - Varhošťský, o němž se desítky let vůbec nemluvilo. Ze samotného Kozlova je to k pramenům zhruba dva kilometry a trasa je volně přístupná, nesmíte ovšem ze značené cesty nijak odbočit.

Běžně lze tady potkat celoročně jen pár lidí, ovšem v době, kdy naší republiku sevřela proticovidová opatření, vrcholily zákazy pohybu osob, praskal Kozlov a trasa až k samotným pramenům doslova ve švech. Dnes se to opět vrátilo k „normálu.“ Trochu mě mrzí, kolik lidí vůbec neví, že tady pramení jedna z nejvýznamnějších evropských řek.

Příprava ledových soch na Pustevnách.
Pily a brusky jednou na plné obrátky. Ledové sochy na Pustevnách se už rýsují

Zpátky ale k cíli naší dnešní návštěvy. Z Kozlova je to až do Jestřebí po lesních cestách zhruba osm kilometrů. V mapách je obec stále označená, dnes z ní ale nezbylo prakticky téměř nic. To, co mě do těchto míst lákalo delší část, jsou zbytky kostela Nejsvětější Trojice.

Pokud si rozkliknete v mapách příslušnou ikonu zříceniny kostela, objeví se krátké povídání i několik fotografií tohoto místa. Dřívější německá obec Habicht se nacházela v malé kotlině jen zhruba devatenáct kilometrů od Olomouce.

V době husitských válek byla zpustošena a roku 1447 připadla již jako pustá ves statku a panství Velká Bystřice. Podle písemných pramenů byla od roku 1559 již osídlena německými kolonisty.

Přes Smolenská luka ke starým mlýnům.
VIDEO: Zimní výletování aneb Přes Smolenská luka ke starým mlýnům

V Jestřabí byl lesní revír velkostatku Olomouc, kapituly Velká Bystřice, 2 mlýny (vodní Grundmühle a větrný), záložna (1911), zemědělský spolek pro horské obce (1911), hasičský spolek (1889), ve škole se vyučovalo od roku 1814. Pod zdejší katolickou faru spadaly obce Nepřívaz a Varhošť, kostel Nejsvětější Trojice se zvony z roku 1584 pocházející z téhož období byl opraven roku 1806 a v roce 1834 měl 3 oltáře.

V roce 1930 zde stálo 79 domů a žilo 359 obyvatel, z toho česká národnosti pouze tři. Obec byla zdemolována po vzniku vojenského prostoru a z kostela se zachovalo do dnešních dob pouze torzo. Stěny kostelní věže se stále tyčí do výšky patnácti, možná dvaceti metrů, zdivo je však natolik narušeno, že je pouze otázkou času, kdy se i tyto poslední připomínky kdysi monumentální stavby zřítí. Kolem kostela se nacházel hřbitov, je to ale hodně smutný pohled.

Z Potštátu na Hermesův mlýn a Čermnou.
VIDEO: Zimní výletování aneb Z Potštátu na Heřmánky a Čermnou

Většina náhrobků v průběhu desetiletí zmizela neznámo kam, těch několik, co přežilo, se dnes tiše plačíc propadá do země. Je to zvláštní pocit, když víte, že chodíte v místech, kde jsou pochovány celé generace obyvatel.

Zdejší hřbitov sloužil i sousední obci Varhošť (Haslicht). Přes tu nás naše kroky vedly také, z její kaple Svaté Notburgy se ale dochovaly už jen doslova rozvaliny těžko identifikovatelné v bujné vegetaci.

Přesto jsou i tady stále patrné stopy života lidí, pečlivě vyskládané kameny dodnes usměrňují tok Varhošťského potoka, zbytky mlýna a hospodářských budov svědčí o pečlivosti jejich stavitelů. Šlo o obec typu lesní lánové vsi, kdy domy stály na svazích v několika řadách nad sebou.

Kolem rybníků na Hraběnčinu vyhlídku.
VIDEO: Tip na výlet aneb Kolem rybníků na Hraběnčinu vyhlídku

První písemná zmínka pochází z roku 1141 a uvádí obec pod jménem „Vargosci“, česky jako „Varhošť“ je uváděna od roku 1490, německy „Haslicht“ pak v listinách od roku 1677.

Kolem poloviny 16. století byla povýšena na „trhové městečko“, což zřejmě souviselo s přílivem německého obyvatelstva, po třicetileté válce však tato práva ztratila. K obci patřily také dvě samoty – mlýny Stampfgrund (Štomparňa) a Schwarzmühle na Odře.

Prvně jmenovaný mlýn byl vyhozen do povětří našimi vojáky v roce 1948. Zdejší lesní revír patřil olomouckému biskupství, kapitule Velká Bystřice. Tomuto velkostatku patřila také pila na Odře zvaná Schindelmühle. Místní obyvatelé se živili především zemědělstvím a za prací docházeli také do Hluboček a Mariánského údolí.

Okolo Bradelného potoka.
VIDEO: Čtenáři výletují aneb Okolo Bradelného potoka na Potštátsku

V obci byla záložna, hasičský spolek a hostinec s příznačným názvem „U pramene Odry“. Sakrální stavby zastupovala výše zmiňovaná kaple svaté Notburgy, obecná škola sídlila v budově z roku 1889. Od 30. let 20. století měla obec autobusové spojení s Olomoucí. V roce 1930 zde stálo 68 domů a žilo 349 obyvatel, z toho české národnosti jen deset. Po vzniku vojenského prostoru byla obec zdemolována.

Podobný osud jako Jestřabí nebo Varhošť postihl jen na Libavsku několik desítek dalších obcí. Jde o krásný, ale i drsný kraj, kde se také vztahy člověka k člověku, zvláště v první polovině dvacátého století řídily mnohdy heslem „oko za oko, zub za zub.“ Kolečka času zastavit nejdou, je ale dobré si naši historii a život lidí i v těchto zapomenutých končinách občas připomenout.