Na sociálních sítích také pravidelně zveřejňuje své krásné fotografie z míst, kam se tentokrát společně podíváme. Nebudu vás už ale napínat.

Pojďme se vypravit nedaleko Zlína a nahlédněme do kraje zvlněných kopců, roztroušených lesíků, travnatých strání, voňavých pastvin a roztroušených samot. Vydejme se na Pasekářskou stezku.

Plány jsme měli původně jiné, nakonec však padlo rozhodnutí vyrazit na Zlínsko a přesvědčit se na vlastní kůži, že si Ivo nevymýšlel.

Je sobota, sice už deset hodin dopoledne, ale vyrážíme. Podle instrukcí odbočujeme ve Zlíně doprava na Jaroslavice, v nichž necháváme auto kousek od památníků obětem 1. světové války.

Přímo tady začíná Pasekářská stezka a my se po zelené značce vydáváme na Jaroslavické paseky. Nikdy jsem si pořádně neuvědomil, jak hezká krajina tady je. Přírodní park Želechovické paseky. Vlastně na dosah od centra Zlína, na vyčištění hlavy po práci nebo půldenní procházku ideální.

Ivo říkal, že je to nahoru dolů. A měl pravdu. Někde dokonce fest. Ale je tady krásně. Koně v ohradách, kravičky pasoucí se na voňavých otavách, ovečky, kozy, drůbež ve dvorech roztroušených usedlostí, štěkot psů u samot, kočky vyhřívající si v paprscích slunce svoje kožíšky na plaňkových plotech.

Nádherné scenérie dotvářející kolorit těchto míst. Mám pocit, že ať dělám, co dělám, nedokážu objektivem fotoaparátu všechnu tu krásu pořádně zachytit.

Zajímavé a poučné jsou stylové dřevěné tabule seznamující kolemjdoucí s faunou i florou pasek, jejich historií a soužitím člověka se zdejší přírodou. Je pravda, že mnoho turistů nepotkáváme. Mladý pár putující v opačném směru od Kudlova a potom ještě malířku, snažící se zachytit zdejší pohádkově zvlněnou krajinu. A to jsou vlastně všichni.

Samozřejmě kromě místních. Ti jsou tady doma a víkend, nevíkend, pracují pilně na přípravách dřeva na zimu, opravují své chaloupky, kosí trávu, suší otavy.

Ivo říká, že si tady občas připadá, jako v rumunském Banátu. A má pravdu. V některých částech stezky se ve zdejší krajině pomyslně vracíme i několik desítek let zpátky, do časů našich babiček a dědů, do dob bez mobilů, aut, dnešních vymožeností civilizace.

Moc příjemných, osvěžujících dvanáct kilometrů. Moc hezký okruh.

Milí čtenáři, pokud chcete trochu vypnout, ukázat svým dětem krásy Valašska nebo jen poznat další z koutů naší krásné země, zkuste při svých toulkách zabloudit i do těchto končin. Díky za tip, Ivo.

Karel Machyl