Sochařka Petra Vlachynská studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze s důrazem na figurální sochařství jako výchozí moment další práce. Její práce zahrnuje figurální i abstraktní sochařskou tvorbu, videoart, grafiky i umění do veřejného prostoru a architektury.

V její tvorbě je důležitý kontakt s různými materiály, objevování jejich výtvarných možností a principů, důraz na proces. Opakovaně se vrací k tématům tělesnosti, křehkosti, pozornosti jak ve figurálních tak abstraktních objektech.

Věnuje zakázkové i volné tvorbě do veřejného prostoru a architektury.

Ve své doktorské práci se zabývala uměleckými díly v Praze po roce 1989 a jejich vztahu k urbánnímu kontextu města. Umění ve veřejném prostoru je tématem kurátorských projektů, na kterých se podílela ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, architektonickým časopisem ERA21 nebo IPR Praha.

Společně s Janem Stolínem vede na pozici odborné asistentky na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci výtvarný ateliér zaměřený na nová média, site-specific art a tvorbu ve veřejném prostoru.

Petra Vlachynská – Tektonika plochy

Autorka, vizuální umělkyně Petra Vlachynská na aktuální výstavě pro sakrální prostor synagogy v Hranicích rozvíjí témata a postupy, které se v její tvorbě objevují v opakovaně na předchozích výstavách, kdy se soustředí zejména na objektovou tvorbu.

V této tvorbě obdobně jako její profesor z UMPRUM Kurt Gebauer, který se proslavil během normalizace atypickým používáním sochařských materiálů, tzv. měkkou plastikou, i Petra Vlachynská experimentuje a zkoumá neobvyklý sochařský materiál, z něhož vytváří série objektů.

Jde o měkký molitan, který autorka vycházející formálně z geometrického minimalismu, tvaruje a vrství, namáčí  do  tónovaného parafínu.

Mimo atypický materiál má důležitou roli také barevnost povrchu molitanových objektů a drobná narušení výchozího tvaru či přímo křehkost jejich povrchu, který záměrně praská.

Na povrchu objektů se tak tu a tam vytváří záměrná drobná  struktura pavučin a lomů. Na jedné straně jsou představeny objekty laděné do tmavě zelených tónů, kdy se barva jakoby rozplývá po ploše molitanu, na straně druhé  objekty pracující s kontrastními tóny barev základního spektra.

Aktuální výstava  mimo jiné rozvíjí téma monochronní barevnosti, rytmu a plochy. Do výsledné podoby objektů se rovněž zásadně promítá proces tvorby, autorka sama tak nechává prostor určité náhodě a improvizaci.

Výstavní expozice je komponována s empatií a určitou pokorou k místu, kdy některé části výstavy lze vnímat jako realizaci přímo „na míru“ výstavního prostoru.

Reliéfní molitanové objekty simulující obraz jsou prezentovány na zdech, o zeď opřené případně instalováno na podlaze galerie. Jedná se zejména o monumentální objekt evokující cestu umístěný před symbolické a posvátné centrum synagogy, jímž kdysi byl prostor, kde byla schránka na svitky Tóry tzv. Áron ha – kodeš.

Tato svatá schránka byla umístěna u stěny orientované směrem k Izraeli, přesněji k Jeruzalému na vyvýšeném stupínku, nalézá se na podobném místě jako u křesťanských staveb oltář. Meditativní rozměr výstavy se spirituálním přesahem je více než zřejmý.

Autorka prostřednictvím výstavy nazvané Tektonika plochy také určitým způsobem podvědomě reflektuje specifika sakrálního prostoru spojeného s judaismem, a je to právě důrazem na abstraktní vizuální slovník, který koresponduje s pojetím výzdoby vycházející z judaismu, kdy se v tomto posvátném prostoru mohla objevit pouze dekorativní či ornamentální výzdoba.

Můžeme tak hovořit o vzpomínce či oživení tradice, která je v českém prostředí přítomna doslova na každém kroku, ale byla násilně potlačena totalitními režimy 20. století a následně vytěsněna ze života české společnosti.

Aktuální výstava Petry Vlachynské pro sakrální negalerijní prostor synagogy v Hranicích je unikátní právě i z tohoto důvodů lokace výstavy, kterou je možné vnímat v kontextu kurátorských přístupů, kdy dochází k „oživení“ či novému  využití negalerijních, mnohdy sakrálních staveb za pomoci vizuálního umění.

Dřívější spirituální zkušenost je nahrazena zážitkem estetickým.  Výstavy v synagoze v Hranicích tak sekundárně odkazují k mnohonárodnostnímu a multikonfesnímu / mnohonáboženskému  složení Rakousko – Uherské monarchie, symbolizujícímu multikulturní mix střední Evropy, ve které byl a je přirozenou součástí i židovský kulturní a náboženský okruh.

Výstavu uvedl Matouš Karel Zavadil a vystoupil hudebník Ivan Palacký. V Galerii Synagoga v Hranicích ji můžete navštívit až do neděle 27. listopadu.

Zdroj: MKZ Hranice