Jak to myslela nevím, protože jsme 1. až 5. třídu chodili do Ústí a 6. až 9. třídu do Hranic. Ústecká škola toto výběrové řízení vyhrála. Byla založena v roce 1889 a my jsme ji navštěvovali od roku 1960 do roku1965, tehdy nás učila paní učitelka Jožka Avenariusová, která bydlela na hájence se svojí rodinou, ale nyní žije v Hranicích.

A jak teda se s ní zkontaktovat a zeptat se jí, zda by se srazu zúčastnila. Víme, kde bydlí, kde pracuje její dcera, takže by nebyl problém získat číslo telefonu nebo přímo osobní návštěva. Ale náhoda tomu chtěla a číslo mobilu jsem získala hned ten den v čekárně v nemocnici od bývalé zaměstnankyně školy.

A už jsem měla plán, jak by mělo setkání probíhat. Vše jsem si nechala uležet v hlavě, ať něco nepokazím a odpoledne už jsem žhavila mobil a všem žijícím jsem sdělila svůj plán. Paní učitelka ihned souhlasila, ale měla obavy, aby se toho dožila, několikrát opakovala, že má 85 let a nějaký ten měsíc navíc a že se už teď moc těší.

A v pondělí jsem vše zařídila a vyjednala a zamluvila posezení. Nikdo neměl úkol, jen Lidka dostala za domácí úkol upéct něco ke kávě. Ve středu 4. října jsme měli sraz před školou. Tady nás přivítala ředitelka školky a školy paní Mynářová, které jsme předali kytičku.

Už při vstupu byla cítit vůně dřeva, protože šatny byly nově vybaveny dřevěnými skříňkami, které nahradily nevzhledné kovové kóje. Prošly jsme učebnu, kde se učila 1. a 2. třída a druhou , kde se učily 3. 4. a 5. třída.

Tady paní Avenariusová poznala klavír, na který hrála v hodinách hudební výchovy (ale hrála i na housle) a také umyvadlo. Ale dnes tu mají 1. třídu samostatně a ta je v patře, a 2. a 3. třídu v jedné učebně, 4. a 5. třídu v protější třídě v přízemí. Celkem tady chodí 29 žáků a naše paní učitelka měla tehdy celkem 45!!! ve 3., 4., a 5. třídě.

Prohlédli jsme si jídelnu, výdejním okénkem jsme kukli do kuchyně, kde vaří kolem 120 obědů i pro občany obce. To my denně v poledne jsme chodili domů na oběd a ve 13 museli být všichni ve škole.

Letmo prošli sociálky a všichni byli zvědaví, co se nachází v bývalém půdním prostoru, který začali rekonstruovat od 1. května 2020 a kolaudace proběhla 21. ledna 2021. Je tam schodiště, ale pro hendikepované děti a ostatní, málo pohyblivé, mají takzvaný schodolez a ten právě vyžila paní Jožka a Božka.

Před námi se objevil velký prostor pro prvňáčky. Zaujala nás velká interaktivní tabule, která usnadňuje výuku dětí. To, co mají děti v knížkách, vyučující paní učitelka si na té tabuli načte co zrovna potřebuje a odpadá listování v knížkách nebo pracovních sešitech.

Paní ředitelka nám ukázala, co všechno jde načíst, jak se s ní pracuje, mají zdokumentovanou veškerou aktivitu školy, výlety, soutěže. V této místnosti odpoledne bývá školní družina, kde děti tráví čas, než si je rodiče vyzvednou nebo odjíždí autobusem domů.

Tady jsme se setkali s dětmi z družiny, které byly už na odchodu. Ale paní Avenariusová, jako správná učitelka, se jich ptala, jak se jim ve škole líbí, jak se jmenují a kde bydlí. Dodám, že tu děti dojíždí i z okolních vesnic i z Hranic.

V další nové místnosti je počítačová učebna. Tady nám všem "spadla brada", jak je moderně vybavená, kde každý žák má svůj počítač, sluchátka a hlavně prostor. Zde je využitý každý kousek místa na úschovu učebních pomůcek, her, také si děti mohou odpočinout v jedné zavírací kóji, kde mají molitanové matrace na zemi.

Poslouchali bysme výklad paní ředitelky a prohlíželi si dále základní školu, ale už jsme měli další program na místním hřišti. Když jsme vycházeli ven ze školy, tak nás přivítal starosta obce pan Libor Vykopal a všem podal ruku.

A to už jsme měli připravený prostor v kiosku. Tady jsme předali kytičku paní Avenariusové, minutou ticha a zapálením svíčky jsme uctili památku těch, kteří se tohoto dne nedožili. A jsou to - Číhalová, Rušarová, Grygarová, Palička, Čuda, Hapala, Navara. Nás bylo celkem 12 ve třídě a jen 5 se nás dožilo tohoto srazu.

Ale pak už jsme jen vzpomínali na ty školní léta. Na lavice s kalamářem, kde o kaňky v sešitě nebyla nouze, semtam vylitý inkoust na lavici, na oblečení a také na zemi, nebo klasické topení v kamnech a když takzvaně buchly, tak kouře a dýmu bylo hned všude, tak se muselo vyvětrat a ve třídě byla zase zima. To dnes by se nemohlo stát, to by byl velký problém.

A tak se vzpomínalo a vzpomínalo a nadešel čas jít domů. Paní učitelka pořád opakovala, jak se jí tento den líbil a všechny nás zvala k ní na návštěvu. Třeba to vyjde a sejdeme se opět, ale to už nebude s prohlídkou školy. Tak někdy příště spolužáci.

Ještě jednou velké poděkování paní ředitelce Mynářové za komentovanou prohlídku školy a že nám věnovala svůj volný čas.