Asi první, co upoutá naši pozornost, jsou tři planety, které na obloze září již za soumraku. Nad jihozápadním horizontem spatříme dvojici planet Jupiter a Saturn. Obě se k sobě na obloze stále přibližují, aby nám krátce před Vánoci předvedly kouzelné divadlo. Ale o tom až někdy příště. Nad jižním obzorem jim dělá společnost nápadný načervenalý Mars. Ten sice od své říjnové opozice postupně slábne, ale pořád jej nemůžeme pominout.

Zimní večery na obloze rozzařují Plejády
Prvním poslem zimy bývá malá skupinka hvězd, kterou lidé často mylně považují za souhvězdí Malého vozu. V tomto případě ovšem nejde o souhvězdí, ale o objekt, který astronomové řadí mezi otevřené hvězdokupy. Má označení M45, jmenuje se Plejády a nachází se v souhvězdí Býka. Lidé jí také říkají Kuřátka nebo Sedm sester, to podle sedmi okem snadno rozpoznatelných hvězd. Ty svým rozestavením právě připomínají onen matoucí tvar malého vozíku. Ve skutečnosti hvězdokupu tvoří asi 1 000 mladých hvězd a je od nás vzdálena zhruba 400 světelných roků. Když se večer nad východním obzorem začnou třpytit Plejády, tak zima už je nedaleko.

Souhvězdí Orion
Typickým a snadno rozpoznatelným souhvězdím zimní oblohy je Orion. Lze jej dobře nalézt podle trojice jasných hvězd, ležících blízko u sebe přibližně v jedné přímce. Těmto hvězdám se říká Orionův pás. Samotné souhvězdí ukrývá celou řadu velmi zajímavých objektů vhodných i pro pozorovatele vybavené malými dalekohledy. Asi nejpopulárnějším z nich je Velká mlhovina M42, která je k nám nejbližší emisní mlhovinou.

Sirius v souhvězdí Velkého psa
Pokud prodloužíme linii Orionova pásu směrem doleva dolů, nalezneme hvězdu Sirius v souhvězdí Velkého psa. Jedná se o nejjasnější hvězdu naší noční oblohy. Je to způsobeno zejména tím, že díky vzdálenosti 9 světelných roků patří k nejbližším hvězdám.


Martin Leskovjan, 
Muzeum regionu Valašsko - Hvězdárna Vsetín